pondělí 3. října 2016

Co (ne)mám tedy jíst? I. Část – Poslouchejte svoje tělo



Když se Vám rozsvítí a dospějete do momentu, kdy se sami na sebe naštvete jako já, stojíte na velkém rozcestí všech možných diet, jídelníčků, plánů, možností a výživových směrů. 

Toto téma je natolik obsáhlé, že Vás nechci mučit jedním dlouhatananánským článkem a pokusím se jej rozdělit do několika hlavu a patu dávajících celků.

Po mediální masírce dnes už každý ví, co by se jíst mělo a co je ne. Zelenina a ovoce , maso, obiloviny, kysané mléčné produkty….ANO! Jednoznačné NE pak patří „junk foods“ , tedy kalorickému jídlu s minimem živin nezbytných k fungování lidského těla, neboli „mrtvému“ jídlu. Tohle přece dnes ví i dítko školou povinné.  Takže se ptám, proč je na světě tolik obézních lidí? Proč je obezita příčinou tolika život  ohrožujících nemocí? V České republice je v současné době přibližně 30% dospělých obézních. Katastrofa! Zaujímáme 4. místo na světě (to sice nechápu, ale podle oficiálních statistik je to tak).  Proč? Protože jsme se totálně vzdálili tomu, co je nám přirozené. Přirozenému pohybu a  přirozenému jídlu.  Většinu života prosedíme v práci, v autě a u televize. Jíme rychle rychlá jídla, protože nemáme přece čas….a jíme toho hodně vzhledem k tomu, kolik (ne)vynaložíme energie. A hlavně jsme líní! Ano, přátelé. Lenost je totiž přirozenou lidskou vlastností. Jídlo si nemusíme obtížně shánět a připravovat, je všem dostupné za přiměřené ceny. Stačí si skočit do bufetu, za pár korun do sebe hodit oběd a za 20 minut zase sedět v kanceláři u počítače.  Tohle je prostě jednodušší a pohodlnější než si vymyslet, nakoupit a uvařit plnohodnotné jídlo.  Jenže pak jednoho dne už v obchodě nezkoušíte oblečení velikosti M ale L nebo XL, do patra funíte jak lokomotiva, potíte se jako prase, u doktora Vám změří vysoký tlak a vysoký cukr….a na problém je zaděláno. 

Zrychlená doba, lenost, ztráta sebereflexe a seberegulace  z nás zkrátka udělali obezní a nezdravou populaci. 

Takže jak začít? Co mám vlastně jíst? Mám jít k výživovému poradci? Nebo dokonce k obezitologovi? Nebo do nějaké hubnoucí poradny? Nebo se mám spolehnout sám na sebe? Nebo mi poradí kamarádka? 

Obezitologa bych doporučila pouze v případě obezity 3. stupně (BMI index nad 40, v internetovém prohlížeči si najdete BMI kalkulačku a hned budete vědět, jak na tom jste), zde už není místo na hrdinství, respektive na nějaké amatérské domácí hubnutí, tam už je potřeba lékařského dohledu. 

Pokud na tom nejste tak špatně, myslím, že je ve Vaší moci zvládnout celý proces samostatně. Svůj osud budete mít ve vlastních rukách. No není to paráda?
Když pominu úplné „prasárny“, kterým se v redukci snažíme vyvarovat a o kterých se všeobecně ví, že je vlastně úplně zbytečné je jíst, budete zřejmě stát před dilematem jakým směrem se vydat. Co mám tedy vlastně jíst? Nevíte? Nedivím se Vám! Desítky zaručených diet, názorů, návodů, receptů, příkazů, zákazů, proudů, pouček……Ach, ta sladká nevědomost.Není lepší nic nevědět? Možná ano. 

Dnes začnu tím, čemu se vyvarovat a na co nesázet.
  1. Zapomeňte na rychlá řešení. Ta prostě nefungují. Své tělo neošidíte a když se o to pokusíte, brzy Vám to spočítá i s úroky v podobě kil navíc, rozhozeného metabolismu a deprese z toho, že jsme to nezvládli. Prostě začarovaný kruh. Co jsou to ta rychlá řešení? Různé drastické diety typu Cambridge, Dukanova dieta, Ketodieta, sacharidové vlny apod. Obzvlášť bych varovala před komerčními projekty jako je právě Cambridge dieta. Místo plnohodnotných jídel jíte náhražky potravin-tyčinky, polévky , kaše, koktejly a to za nemalý peníz. A co pak? Až s dietou skončíte? Co budete jíst? Správně. Normální jídlo. U drtivé většiny klientů této diety nastává tzv.jojo efekt. Všechny ho známe. A žádná z nás ho nechce. Takže efekt: krátkodobý, prázdná peněženka, za pár měsíců všechna kila nahoře, ne-li víc. U ostatních typů diet a redukcí je to podobné, s tím rozdílem, že velmi striktně omezujete (někdy zcela vynecháváte) některé živiny, což v konečném důsledku vede  k nežádoucímu „Joju“, protože tyto jídelníčky jsou jednoduše dlouhodobě neudržitelné. Chcete to? Já tedy ne.
  2. Dále bych chtěla varovat před různými komerčními projekty typu Natur House, Svět zdraví apod. Tyto projekty se ohánějí „proškolenými odborníky“. Záměrně dávám do uvozovek. V podstatě se jedná o síťový marketing, kdy je Vám poskytnuta služba „zdarma“ tedy vážení, měření, konzultace a potom jste nenápadně manipulováni ke koupi přípravků-opět různých koktejlů, tyčinek, čajů, preparátů apod. Vězte, že tito „odborníci“ jsou pouze dealery produktů a ve skutečnosti jim jde pouze o tržby z prodeje, nikoliv o Vaše zdraví. Omlouvám se za paušalizaci, určitě se mezi těmito lidmi najdou i tací, kteří Vám opravdu chtějí pomoci a nebudou tlačit příliš na pilu, ale globálu to tak zkrátka je. Opět Vám zůstane prázdná peněženka a Jojo opět číhá za rohem.
Teď už víme, kudy cesta nevede. Možná je Vám z toho je smutno, protože Vám došlo, že to asi nepůjde rychle, že se prostě ráno neprobudíte s velikostí 38. Taky Vám došlo, že za svoje peníze si štíhlou postavu prostě nekoupíte. Jinými slovy: bude to trvat nějaký čas a bude to jen a jen o Vás. Pro někoho dobrá zpráva pro druhého nikoliv. 

Takže jak začít? Co jíst? Musím počítat kalorie? Musím jídlo vážit? Kolikrát denně mám jíst? Kolik gramů jakých živin? Desítky otázek, na které neznáte odpověď, tápete, nevíte. 

První radu, kterou Vám dám je: POSLOUCHEJTE SVOJE TĚLO. Nezaměňovat prosím s tím, teď chce moje tělo 3 koblihy. Věřte mi, že nechce. 

Poslouchat svoje tělo znamená jíst to, co mi chutná a v takovém množství, které mě zasytí. Tedy do sytosti, ale ne do přežrání. Už Vás slyším…a když já mám právě ráda ty koblihy. Ano, Vaše chuťové buňky je mají rády, ale Vaše tělo ne. Máte prostě chuť na sladké. A ta se dá uspokojit i něčím jiným než koblihou, něčím určitě zdravějším a něčím, co Vám bude chutnat. Jen to objevit že?Zde mají velký bonus ti, co rádi v jídle experimentují a nejsou konzervativní. Hravě najdou zdravou sladkou náhražku plnou potřebných živin, která jim bude CHUTNAT. Proč to zdůrazňuji? Protože jídlo je kromě životní nezbytnosti potěšení a slast. A redukce váhy by neměla být trápení, ale radost. 

Nebuďte líní a hledejte, googlujte, objevujte, zkoušejte, experimentujte, vařte, pečte. A hlavně nenuťte se jíst něco, co Vám nechutná jen proto, že je to zdravé a že to doporučuje 9 z 10 výživových poradců.  Já třeba nemám ráda tvaroh a už vůbec ne nízkotučný, taky nemám ráda rýžové chlebíčky a nesnáším slisovaný žitný chléb. Tak to prostě NEJÍM. Tyto suroviny jsou velmi často součástí všech možných redukčních jídelníčků, ale jde to i bez nich. Nenuťte se jíst něco, co nemáte rádi, ztratíte motivaci, nebude Vás to bavit, nebudete se na jídlo těšit, brzy to vzdáte. Objevujte zdravé varianty oblíbených pokrmů, přemýšlejte, zapojte hlavu. Čím budete zdatnější v přípravách a kombinacích nových jídel, tím bude celý proces zajímavější a ve finále jednodušší. Uvidíte sami, co za poklady v kuchyni vyčarujete. 

Další otázkou je: Kdy mám dost? Kolik toho mám sníst? Jsem sytý? To, že jsem tzv. komfortně sytá poznám podle toho, že cítím plný žaludek, nikoliv tlak v žaludku z přeplnění. Je to příjemný pocit. Přejedený a přeplněný  žaludek je ale pocit značně nepříjemný. Zkuste se na to zaměřit. Poslouchejte, co Vám Vaše tělo říká. Zkuste se jeden den pozorovat při každém jídle a zkuste najít ten moment komfortní sytosti. Já to zkusila a zjistila jsem, že mi stačí daleko menší porce jídla. Byla jsem ale velký jedlík, byla jsem schopná sníst 3 talíře kulajdy, protože mi prostě děsně moc chutná. Nedokázala jsem se ovládnout. Pak jsem se odvalila od stolu, půl hodiny hekala a nebyla schopná ničeho.  To je ta ztráta samoregulace, o které jsem se zmiňovala výše. 

Moje milé a milí, objevujte, zkoušejte, experimentujte, najděte si třeba zdravý dezert bez cukru a bílé mouky, který Vám zachutná a vždycky se na něj budete těšit. Přeju Vám dobrou chuť a ať Vám za to Vaše tělo poděkuje slastným pocitem plného bříška.

A tady máte nějaké moje tipy na zdravé nejen sladké dobroty.

Vaše
JS

8 komentářů:

  1. Ahoj Jituško,
    ty jsi to tedy rozjela :-). Moc ti děkuji za motivaci. Ani nevíš, jak se v tvém povídání vidím. Začnu taky, tak prosím nepřestávej psát, potřebuji někoho, kdo mi trochu popostrčí :-). Škoda, že nejsi v Plzni. Ještě jednou díky. Pa

    OdpovědětVymazat
  2. Vladi, moc dekuju za Tvuj komentář. Moc Ti držím palce a klidne mi napis mail. Jsem rada, že Tě to motivuje...a to zase naplňuje a motivuje mě k dalšímu psaní.

    OdpovědětVymazat
  3. Krasny clanek jak n to. Jen bycjh jeste doplnila o kousek pohybu, proste i mala prochazka nakopne metabolicky proces a ejhle, ono je nam najednou trocha lepe :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky moc, články o pohybu a sportu jsou v přípravě. Bez toho to nejde.

      Vymazat
  4. Máš pravdu!!! Nenutit se do jídla, která mě neláká, to je cesta :-) nevim proč ale ja nemusím rajčata, houby a michana vajíčka. Budu se vic poslouchat slibuju :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Skvele Ellie, držím palce. Ja uz jim jen to, co mi chutna a na každé jidlo se tesim.

      Vymazat
  5. Diky za inspiraci. Jsem jeste doma s nejmladsim, nechodim do prace. Takze teoreticky bych mohla mit vyhodu. Zadny bufet, zadna zavodni jidelna.
    Mozna bych si mohla delat svacinky jako kdyz jdu nekam z domova.
    A potrebuji najit cas pro sebe. A nebo to navliknu jako telocvik s dětmi?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Gábi, to zvládneš. Všechno jde, opravdu. Držím palce.

      Vymazat