Sama sobě koučem

V minulých článcích jsem dost zdlouhavě psala o mém restartu, o tom, jak jsem se vrátila zpět na „značky“ a o stravovacím systému, který jsem si nastavila a který moji transformaci k vysněné postavě nastartoval téměř raketovým způsobem.  Pohyb a strava jsou dva základní kameny, bez kterých se redukce váhy prostě neobejde. Aplikujeme jimi vlastně fyzikální zákony a fyziologické procesy  a ty nelze nijak obejít. Ale to, jestli na šedesátinách šéfa do sebe naperu šest chlebíčků a 2 zákusky místo plátků šunky, sýra, ovoce a zeleniny a to jestli strávím večer hodinku v posilovně nebo na gauči rozhoduje naše hlava, náš MOZEK. Mozek spolu s naší myslí je třetí stavební jednotkou celého transformačního procesu a troufám si říct tou naprosto zásadní. 

Ráda bych se tedy dnes věnovala motivaci a tomu jak to všechno zvládnout mentálně. Podělím se s Vámi o to, co mi pomáhalo, posouvalo mě a udržovalo moji motivaci.   

V jednom z prvních článků jsem se zmínila o tom, že si nemáme dávat žádné cíle, ale jen prostě začít. Ano, takto jsem to měla já. Prostě jsem se vzbudila a bylo vše jinak. Vlastně jsem se na úplném začátku ani nezvážila ani nezměřila. Takže ani nemohu spolehlivě říci, kolik byla moje výchozí váha a míry. V podstatě jsem váhu a metr ignorovala celý první měsíc. Prostě jsem „jen“ realizovala – denně sportovní aktivita a denně „krabičky“ se zdravým jídlem. Minimum uklouznutí, první měsíc možná žádné.  Nicméně alespoň tuším kolik byla moje nejvíc „velrybí“ váha, bylo to něco mezi 84-85 kg, to je číslo, které jsem si zapamatovala z posledního vážení, což bylo někdy v létě 2015. Od té doby jsem nesebrala odvahu na váhu stoupnout. 

Přibližně po měsíci snažení jsem na sobě začala pociťovat první změny: přišla jsem si méně oteklá, oblečení mi začalo být volnější v pase, zadek začal mít trochu kulatější tvar, splaskla jsem v obličeji. Inu sebrala jsem odvahu a stoupla na váhu. Milé překvapení: cca 80 kg. Takže úbytek váhy zhruba o 4 kila. Krása, nádhera, euforie. Neskutečně mě to nakoplo dál.  Vzala jsem metr a změřila se: 106-85-103 (hrudník, pas, boky).   

S radostí jsem pokračovala dál a rozhodla se vážit se častěji. Každý týden jsem tedy stoupala na váhu a brala do ruky krejčovský metr. A ejhle. Žádná změna. Každý týden stejná váha, stejné míry. 8 týdnů. A já nepřestávala. Ale bylo to čím dál náročnější, chvílemi až skličující. Několikrát jsem s tím chtěla seknout, fakt se na to vy…t, ale neudělala jsem to. Proč? Protože jsem se už nikdy nechtěla vrátit zpět. Zpět do toho „stavu“ . Stavu poražených, rezignovaných, s osudem smířených, nic neočekávajících, přežívajících, nesebevědomých čtyřicátnic. Protože přestože výsledky nebyly měřitelné, váha stagnovala, míry byly stále stejné, tak já se prostě cítila mnohem lépe. Každé ráno po cvičení jsem byla nabitá, silná, plná endorfinů, po mém zdravém obědě z krabičky se mi nechtělo spát a byla jsem schopná normálně pracovat, večer jsem se cítila „lehčeji“ a dobře se mi usínalo.  Už jsem to nechtěla jinak.  Měla jsem čisté svědomí, dělala jsem maximum, co jsem mohla, víc už nešlo. 

Když mi bylo úplně nejhůř, tak jsem se uklidňovala tím, že alespoň nepřibírám a že holt budu až do konce života vážit 80 kilo a že to je jen“nadváha“.  V té době mě opět moc pomohly „moje holky“ (po kolikáté už?). Založily jsme si skupinu na „vocapu“  „Fitnessholky“ a každý den jsme si posílaly, co jsme cvičily, jedly atd.…krom přisprostlých vtipů a drbů samozřejmě.  Jinými slovy je moc fajn mít kolem sebe někoho, s kým můžete sdílet svoje úspěchy, ale i neúspěchy, kdo Vás nakopne, podpoří, uchlácholí a nebo Vás taky pořádně „sprdne“. 

Přibližně v polovině dubna, kdy jsem již zhruba měsíc stagnovala, jsem se rozhodla přistoupit k celému procesu exaktněji. Pořídila jsem si notýsek a začala si zapisovat každý týden váhu a míry a poprvé jsem sebrala odvahu a vyfotila se do naší „fitness“ skupiny, s tím, že za měsíc pošlu další foto. 

duben, květen, červen

červenec, srpen, září

duben, květen, červen

červenec, srpen, září

Zároveň jsem si začala zapisovat, co jsem který den cvičila a kolik času jsem tomu věnovala. Své zápisky jsem různě obměňovala, přidávala jsem různé poznámky o jídle, z druhé strany notýsku jsem si později zapisovala konkrétní tréninky a veškeré aktivity. Byly to čmáranice, páté přes deváté, ale mně moc pomáhaly. Četba notýsku byla mým každodenním rituálem.

Moje úplné začátky

Místo notýsku už mám pořádný sešit

Po objevení kouzla low-carb stravování a cvičení podle protokolu La femme od Adama Česlíka začal být celý proces o dost zábavnější, ne že by do té doby nebyl, ale když najednou vidíte takový progres, je to opravdová radost a zábava-máte motivaci, nadšení, sebevědomí a máte pocit, že Vás nic nezastaví. Pokrok a změny byly měřitelné již každý týden a to nejen na váze a v centimetrech, ale nastaly i velké změny v síle, kondici, svalové vytrvalosti, výbušnosti a hlavně v myšlení. Veškeré pochybnosti byly pryč, byla jsem si jistá v kramflecích, věděla jsem, že mě nic nezastaví.  Změny začaly býti skutečně hmatatelné a viditelné a reakce okolí byly velmi hlasité. Každý týden jsem se moc těšila na měření a vážení. A těším se na to dodnes. 

Samozřejmě, že později nastaly týdny, kdy se zdánlivě nic nedělo, tělo se adaptovalo, ale já cítila, že to je prostě OK. Když se nic neděje 2-3 týdny, je to myslím normální. Tělo přeci nemůže donekonečna ztrácet váhu v tempu 2 kg týdně. Tyto krátkodobé stagnace mě nijak extra nerozhodily. Jistěže jsem se tím v mysli zaobírala-nemám začít dělat něco jinak, nedělám něco špatně? Ale vždy, když jsem toto začala řešit, přišla změna-úbytek váhy a centimetrů a to mě uklidnilo a ujistilo, že je vše jak má být. Hlavně jsem stále dělala maximum – cvičila jsem až 5 hodin týdně a stravovala se low-carb systémem, nesešla jsem z cesty, byla jsem konzistentní. 

Možná se ptáte, je ta ženská robot nebo co? Není robot. Je to člověk. Samozřejmě, že občas se vyskytly situace jako svatba, oslava narozenin, neplánovaná grilovačka. Prostě situace, která jaksi nezapadala do mého plánu. A víte, co jsem v těchto situacích dělala? Prostě si je užila. Se vším všudy. Bez výčitek. Protože jsem věděla, že zítra si pojedu zase to „svoje“, věděla jsem, že mě to nerozhodí a že zase naskočím do svých kolejí. A víte, co se po takových dnech stalo? Vůbec nic. Váha byla stejná, ne-li nižší. Na tyto dny se těšte a užijte si je…..ale tak, aby Vám bylo fajn. A abyste neskončili s hlavou v záchodě (ano, i to hrozí, pokud to v redukci pořádně přeženete a brutálně se zprasíte). 

Takto jsem zvládla i dovolenou ve Vysokých Tatrách. S rozumem jsem si užívala všech místních dobrot. Co jsem chtěla, to jsem ochutnala, každý den jsme si s manželem dopřávali výborného jídla a pití. A každý den jsme také „lezli“ po horách a výletovali. Neměla jsem žádné výčitky, proč taky? Věděla jsem, že po návratu se zase vrátím do zaběhnutých kolejí. Poslední den už jsem se úplně těšila na činky a na můj low-carb oběd.  Z mého pohledu je úplně zbytečné se na dovolené stresovat tím, že mi někde neuvaří, to co já právě chci a potřebuji a taky je velká škoda neochutnat místní speciality. Žijeme jen jednou a na to bychom neměli zapomínat. Život je zkrátka o zážitcích a byla by škoda se o ně ochuzovat.  

Vysoké Tatry.....dovolenou jsem si užila. Bez výčitek.

Ani po týdnu dovolené bez režimu a cvičení jsem neztloustla….no dobře… tak jsem přibrala 0,4 kg. Do tří dnů to bylo pryč.  Úplně v pohodě jsem se vrátila zpět do svého systému, který tak skvěle fungoval. 

A vlastně funguje dodnes. 

V průběhu celého procesu jsem malinko změnila systém vážení a to díky skvělému dárku od svého manžela, čímž byla „chytrá váha“ Medisana. Je to váha, ve které si navolíte svoje parametry, zároveň si nainstalujete mobilní aplikaci a pomocí Bluethooth spolu váha a apka komunikují a zaznamenávají a vyhodnocují Vaše výsledky a to nejen hmotnost, ale  i BMI index, procento tělesného tuku, svalové hmoty, vody atd. V podstatě se nyní vážím 5x až 7x týdně. Že to je ujetý ? No trochu ano. Výhoda je taková, že aplikace Vám vyhodnocuje trendy, tzn.že vyhodnotí vývoj za týden, měsíc, 3 měsíce, rok a zobrazí Vám vše v grafu. Když si například zobrazím graf hmotnosti za poslední měsíc krásně vidím klesající trend bez ohledu na momentální výkyvy váhy, které jsou naprosto normální, ale pokud jste v začátcích procesu mohou Vás rozhodit a vzbudit zbytečné pochybnosti.  Nemusíte mít přesně tuto váhu, stačí když se budete vážit na obyčejné váze, nainstalujete si nějakou fitness aplikaci, váhu si do ní budete zaznamenávat a ta Vám výsledky vyhodnotí úplně stejně. Takovou aplikací je například Fitbit a mnoho dalších. 

Chytrá váha - Medisana

Stále si zapisuji své výsledky do notýsku, teď už do sešitu, stále si fotím progresové fotky, stále sdílím své úspěchy s holkama ve skupině.  Na sociálních sítích jsem začala sledovat ty, kteří vyznávají fitness životní styl. Je to velmi inspirující a motivující. Velmi jsem si oblíbila Kateřinu Blažčíkovou alias Katty Veganzu, podnikatelku a závodnici v Bikini Fitness.  Se svými sledovateli se dělí o recepty, tipy na potraviny, tréninky, ale i o to, jak se udržet v pohodě a nevzdat „to“.  

A co bude dál? Moje dnešní váha je 67,5 kg a aktuální míry jsou 96-74-92. Kdyby mi někdo řekl před rokem, že za 12 měsíců  bude moje hmotnost začínat číslovkou 6 a budu oblékat velikost 38, vysmála bych se mu do očí, nevěřila bych mu. Ale nic není nemožné, vše je jen a jen o nás, o naší hlavě především. O našem myšlení, nastavení, odhodlání, nadšení a motivaci, o překonávání překážek. 

Konec října 2016

Když jsem vážila 70 kg, řekla jsem si ještě 3 kila by byla fajn, ale nebudu to hrotit. Teď jsem jim nadosah a říkám si, že 65 je takové moc pěkné číslo….Číslo, kterým něco skončí, ale kterým něco začne. Každý konec je nový začátek. Každý cíl je nový start. A další závod bude teprve výzva. Bude to výzva o celoživotní štíhlé, silné a hlavně zdravé tělo. Už teď vím, že to zvládnu. Jsem jinde. Moje myšlení je jinde. Je to myšlení vítězů, ne poražených. Myšlení, které mě udrží na mojí cestě. 

A tady jsou opět nějaké moje tipy, ke kterým jsem se takříkajíc prožila:

• Neupínejte se hned z počátku extrémně na čísla a hodnoty. Tělu chvíli trvá než se probere. A nebo naopak, probere se velmi rychle, ale pak se lekne, co se děje a chvíli Vás potrápí tím, že se nic neděje. Pokud se přesto hodnoty déle než 1 měsíc ani nehnou, je potřeba začít dělat něco jinak – upravit jídelníček (např. moje low carb probuzení),  přidat nebo ubrat živiny, přidat nebo ubrat aktivitu, více spát apod. Tady doporučuji obrátit se na někoho zkušenějšího, ať už profesionála nebo amatéra, záleží na tom, koho máte v okolí. Já se obrátila na zkušenější kamarádku a pomohlo to.
• Myslete na to, že to děláte pro sebe a své zdraví, budete tu déle pro své děti, budete si déle užívat plnohodnotného života.  Užívejte si ty pocity po cvičení, jsou prostě skvělé. A je přece super mít sílu, svaly, fyzičku a sebevědomí bez ohledu na to, jestli hubnete rychle nebo pomalu
• Pište si deníček. Zaznamenávejte si svoje pokroky, pohybové aktivity, jídla, která Vám chutnala, ale i nechutnala, foťte se, porovnávejte se…..kochejte se. Je to zábava a je to skvělá zpětná vazba, která Vás vždy namotivuje, posílí a postrčí vpřed. Můžete využít i různých fitness aplikací, které celý proces velmi zpřehlední.
• Obklopte se lidmi, se kterými toto vše můžete sdílet a kteří Vás podpoří. Může to být jen jeden člověk, ale i celá parta lidí. Pokud nikoho takového kolem sebe nemáte, mrkněte na sociální sítě. Například na Facebooku je plno různých, většinou uzavřených skupin, kde se sdružují podobně „postižení“ jedinci. Tedy většinou ženy, které prochází různou fází redukce váhy, cvičení a anebo prostě jen chtějí začít, neví jak a proto hledají i touto formou podporu a rady. Za sebe mohu doporučit skupinu Kristiny Čechové Moje tělo: motivační skupina. Kristinka to drží pevně v rukou a nedopustí tam žádnou extra velkou slepičárnu jako v jiných skupinách (bacha na ně, fakt).
• Sledujte osobnosti, které Vás budou motivovat a inspirovat. A víte proč? Protože i ony mají své slabé chvilky a vždy je překonají a nevzdávají se. A když budete mít slabou chvilku Vy, tak Vás jednoduše  nakopnou a i vy půjdete dál.
• Odměňujte se. S rozumem. Když jdete 1x za týden na oslavu narozenin, na svatbu, večírek, užijte si to, netrapte se. Berte to jako odměnu. Já se skutečně odměňovala a odměňuji každý týden. A když zrovna nebyla žádná oslavička, tak jsem nebyla líná vydat se na náměstí na tu nejlepší domácí zmrzlinu na světě. Nezaměňujte však odměnu za tzv. „cheat day“. Odměna není přežrání se nesmyslů do bezvědomí.  Odměna je dát si rozumné množství jídla, které mi chutná a které vybočuje z našeho běžného redukčního systému. Zmrzlina, víno, chleba s máslem, pizza, dortík, utopenci, pivo….ale ne proboha vše najednou během 60 minut. A klidně si to odměňování naplánujte. Důležité je vždy se vrátit zpět do zaběhlých redukčních kolejí. To stejné platí o dovolených, vánočních svátcích apod.

Myslím si, že udržení motivace a pozitivní mysli je nejtěžší na celém procesu redukce váhy. Trpělivost, vytrvalost, víra ve své schopnosti  a odhodlání  je to, co nás udrží v sedle. Ne stravovací plán a pečlivý rozpis tréninků.  Moje tipy berte jako takové malinké berličky, o které se můžete opřít, když Vám dojde dech.  Celkový úspěch je ale jen a jen na nás samotných. 

Moc ráda si přečtu o tom, jak překonáváte svoje krizovky vy, co nebo kdo pomáhá Vám. 

Vaše

JS