úterý 29. ledna 2019

Můj rok 2018

Možná je už trošku pozdě na bilanci, ale stále ještě máme leden, tedy první měsíc v roce, tak to snad  ještě úplně mimo mísu  není. Vloni jsem bilanci roku 2017 pojala dost rozvláčně a napsala hned dva díly (najdete ZDE a TADY)  a třetí byl takovým výhledem na rok 2018. Letos to pojmu úsporněji. Tak co jsem si začátkem roku 2018 naplánovala a jak se mi podařilo plány či předsevzetí plnit?



  • Čisté stravování - hlásím splněno. Troufnu si říct, že z 90% jím fakt čistě. A nehodlám to měnit. Není důvod. Vlastně se tak stravuji už celkem dlouho a stále to vylepšuji.  Vyhodila jsem všechna umělá sladidla, proteiny, bezkalorické sirupy. Vůbec to k životu nepotřebuji. Čistá, průmyslově co nejméně zpracovaná strava je základ zdraví a štíhlé linie. Pokud to ovšem s tím kalorickým příjmem, byť z čistých a zdravých potravin nepřeženete, tak jako to dokážu já.  Je z toho klidně pár kilíček navíc.
Moje víkendové menu...jím více méně pořád stejně. Mění se akorát velikost porcí :-) Z normálních na velké :-)
  • Whole30 - též splněno, hladce a bez problémů. Napsala jsem cyklus pěti článků, které si můžete vyhledat lupou vpravo, stačí zadat heslo Whole30. Byla to velmi zajímavá zkušenost. Nicméně s odstupem času musím říct, že mi to nic závratného co se týče zdraví a stravování nepřineslo. Zdravá totiž zaplaťpánbůh jsem. Dokonce mě to nezbavilo ani mých nevhodných stravovacích návyků (ty moje velké porce, nadbytečné popíjení vína atd.), za nějaký čas jsem  byla zpět ve starých kolejích. Myšlenka celého programu je fajn. Ten je však primárně určen pro úplně jinou cílovou skupinu, a to pro jedince živící se primárně junk food, pro lidi, kteří neví, co je to skutečné jídlo, skutečné potraviny. Každopádně spoustu jídel z tohoto období si připravuji dodnes a už si nedovedu představit život bez nich: pastýřský koláč, polévka s batáty, kuřecím masem a kokosovým mlékem a mnoho dalších ...Jo a díky W30 jsem si naprosto zamilovala batáty a piju místo šesti espress denně jen čtyři. Takové malé vítězství. 
Whole30 jídla v mém jídelníčku stále převažují...ale vlastně tomu bylo tak i před tímto programem 
  • Nové kolo - mám. Paráda. To je poježdění. Je to tzv. fitness kolo, tedy něco mezi trekingovým a silničním kolem. Elegantní, šedá, lehká kráska Specialized Sirrus. Mnohdy jsem rychlejší než vítr. Letos bych si ráda pořídila nášlapné pedály s botkami, abych byla ještě rychlejší. Snad to ve zdraví přežiju bez asfaltového lišeje.
Elegance sama  
  • Jóga - nesplněno. Celý loňský leden jsem tedy cvičila jógu s Lesley Fightmaster a pak už téměř nic. To se nepovedlo. Ale na druhou stranu od podzimu opravdu poctivě po každém tréninku protahuji minimálně 10 minut a zařazuji prvky jógy. Taková trošku alibistická náplast no.
Józe jsem vloni pravdu moc nedala
  • Běh - fiasko. Běhala jsem, ne že ne. Ale můj vztah k běhu se nezměnil. Pořád je to love/hate..spíš hate. Koupila jsem si ty krásné nové boty. Jeden běh v nich se mi stal osudným. Totálně mi zmodraly nehty a na podzim mi pak slezly na palcích u nohou. Něco špatně. Velikost je správná, o číslo větší než standardní velikost, značka ozkoušená. Možná špatné ponožky, možná špatně zašněrováno. Od té doby jsem byla běhat možná dvakrát. Dost mě to otrávilo. Nicméně k narozeninám jsem dostala individuální trénink s běžeckým guru Milošem Škorpilem, který proběhne nejspíš někdy na jaře. A jestli to neprolomí Miloš, tak už nikdo. Uvidíme. 
Běh je pro mě většinou víc trápení než zážitek :-( 
  • Triatlon - se nekonal. Konal se duatlon v kombinaci plavání, běh. V důsledku dopravních omezení se nemohla uskutečnit cyklistická část, moje nejoblíbenější. Plavu příšerně a běh....viz předchozí. Odpískala jsem to. Nelituji. Když už, tak komplet. Letos vůbec nevím, zda do toho půjdu. Pokud ano, bude to kouzlo okamžiku, momentální rozpoložení. Sama se nechám překvapit.
  • Vlasy - tak to je největší sranda. Zkrátka NIKDY ze mě nebude dlouhovlasá princezna. NIKDY. Už jsem se s tím definitivně smířila. V těch krátkých blond se cítím nejlépe a myslím, že mi i nejvíc sluší. Vývoj posuďte sami.
  • Knížky - předloni jsem přečetla 9 knížek a pro rok 2018 jsem chtěla tempo zachovat.
    Takže tohle je můj seznam.

    Radka Třeštíková: Osm
    Josef Formánek: Úsměvy smutných mužů
    Jussi Adler Olsen: Žena v kleci
    Simon Mawer: Skleněný pokoj
    Michaela Klevisová: Kroky vraha
    Pavel Kolář: Labyrint pohybu
    Paula Hawkins: Do vody
    Kamin Mohammadi: Bella Figura

    Pouze osm kousků. Jsem však přesvědčená o tom, že kdybych se téměř dva měsíce nepokoušela začíst do pro mě naprosto nepochopitelné a přeceňované knížky od Margaret Atwoodové Příběh služebnice (aktuálně běží na ČT2 úspěšná seriálová adaptace), tempo devíti knih za rok bych v pohodě zvládla. Kdybych měla vybrat jednu jedinou knihu z těchto osmi, vyberu jednoznačně tu od Simona Mawera Skleněný pokoj. Knížka mě naprosto dostala. V knihovně už na mě čeká další skvělý román od tohoto autora, a to Pražské jaro. Moc se na něj těším. Naopak opět mě vůbec nepřesvědčila Radka Třeštíková. Třetí šanci už jí asi nedám.
  • Blog, psaní - polepšila jsem se. Bylo to nepochybně hlavně díky programu Whole30, kterému jsem se blogově dost věnovala. Je to celkem atraktivní a nosné téma. Předloni jsem napsala 11 článků, vloni 14. Takže vlastně dobrý. Vzhled blogu jsem vylepšila až nyní, ale jsou to kosmetické změny, hlavně pro vás, čtenáře. Ale lepší něco než nic. Budu pokračovat. Moc ráda bych více psala, ale nejde to úplně lusknutím prstu. Musím mít múzu, téma, čas a klid. Nejproduktivnější jsem v noci...mám totální klid. Ale ten druhý den pak...no hrozný. 
  • Kurz poradce pro výživu - nesplněno. Z časových důvodů. Termínově jsme se nepotkali s rozvrhem kurzů. A ani nevím, zda se budu pokoušet znovu. Uvidím. Nechám to koňovi, jak se říká.
  • Více sportu s rodinou - snažili jsme se. Všichni. S dcerkou jsme absolvovali příměstský tábor in-line bruslení, kde jsem vypomáhala jako asistentka instruktorů. Bylo to bezva...ale mazec mít zodpovědnost za pytel blech na kolečkách. Obdivuji všechny, kteří se do těchto aktivit dobrovolně, s chutí a nadšením pouští. Musím po pravdě napsat, že v tomto bodě hraje hlavní roli muž. Je to sportovec. Chlap. Tedy hravé stvoření. S nadšením a radostí skáče s dcerou šipky do bazénu a hází s ní hodiny míčem. Přiznávám, že na to moc nejsem. Kolo, brusle ještě ano.  Ostatní s radostí přenechávám tatínkovi. Dělba práce musí být.
  • Zdraví - splněno. Za celý rok jsem snad ani nesmrkla. Na podzim jsem měla lehký zánět močáku. Toť vše. Jsem opravdu vděčná a stokrát denně za to děkuji. Kilo sem, kilo tam, hlavně že slouží zdraví. Přičítám to nejen genům, ale i životnímu stylu. Kvalitní strava bez zbytečných blbostí, pohyb, pravidelné saunování skoro celý rok. Ano, mohlo by to být možná i krapet lepší (méně vína, masáže atd.), ale vím, že by to také mohlo být asi tisíckrát horší. Moje pevné zdraví je mi dostatečným důkazem toho, že cesta je správná. Zdravá je i má rodina. A to je snad ještě cennější. To trápení a bezmoc, když svým nejbližším nemůžete pomoci a ulevit od bolesti, je snad ještě horší než nemoc samotná. 
Je to "pade na pade". Nemůžu srovnávat body zdraví a vlasy...to je jasný. Jsem spokojená. Fakt. 

A co se událo jen tak,  bez plánů?

  • Cestování 

Letos jsem se nacestovala jako nikdy. Miluju to a na "stará" kolena si začínám plnit sny z mládí. Prozatím mi stačí Evropa. Dál zatím ani nehledím.
Kde jsem všude byla? 

Mototrip Rakousko-Švýcarsko-Itálie-Slovinsko-Německo 

Mám rozepsaný cestopis, zatím dvoudílný, ale zanedlouho přibude díl další a zřejmě poslední. Vezmu vás sebou ZDE a TADY
Začátek velkého dobrodružství


Paříž 

Jeli jsme s rodinkou a přáteli vlakem. Byla to cesta poměrně dobrodružná od začátku až do konce. Přes své Genius Loci mě Paříž zklamala. Špína, smrad, protivní a arogantní Pařížané. Kdybych měla vyzdvihnout to nej, určitě to bude legendární Eiffelovka a Disney Land. Byly to však společné chvíle s rodinou a my si je rozhodně užili. Už jen to skvělé jídlo a pití (za nehorázný prachy) a spoustu fajn chvil stálo za to. Každá společná chvíle s mými nejbližšími je  mi svátkem, ať jsme kdekoliv.
Paříž je krásná...s velkým ALE
 Řím 

V září jsem vyrazila se svými přítelkyněmi na dámskou jízdu do města měst, do Říma. Byla to skutečně jízda. Jednak jsme za 4 dny stihly snad všechny významné památky, které stojí za to, včetně Vatikánu. A hlavně jsem si prodloužila život snad o padesát let. Tak jsme se nasmály. Tolik zábavy, slz smíchu, ale i dojetí nad tou krásou, jsem dosud nezažila. Řím je opravdu dechberoucí místo. Nedá se to moc popsat. Musí se to vidět. Někdo pravil, že Řím je jako divadelní kulisy různých představení, a já souhlasím. Celé to bylo nejen o kultuře, ale i skvělém jídle a pití no a samozřejmě i nakupování. Řím je oproti Paříži čisté, voňavé město, minimálně co se historických míst týče. A taky o dost levnější.  No a Italové? Mám vůbec něco psát? Byly jsme všechny "belly bellissimy". V souboji měst tedy jednoznačně Řím porazil Paříž. Holky moje, díky za úžasné chvíle. 
Řím byl bez ALE...zkrátka stoprocentní 


Drážďany

Na podzim jsme s rodinkou vyrazili na víkend do saské metropole Dresden. Byli jsme nadšení. Překrásné město. Sobotu jsme procourali palácem galerií a výstav Zwinger a přilehlým centrem města. V neděli jsme vyrazili na Popelčin zámek Moritzburg a naladili se na blížící se Vánoce naprosto dokonale. 
Drážďany před adventem byly okouzlující....a počasí jako bonus


Cestovali jsme i po Čechách. S mužem jsme na motorce vyrazili do Hřenska a Českého Švýcarska,  s dcerkou pak na Šumavu. 
Zase to bylo o jídle a pití...jak jinak :-) 


Moc se těším na další cestovatelský rok. Nějaké plány už máme, ale jak je naším dobrým zvykem, vše budeme řešit, až budeme mít jasnější časové kontury dovolených, dceřiných aktivit atd. 
Vloni jsem si uvědomila jednu věc. Mojí velkou vášní je organizace a plánování cest, včetně ubytování, časového harmonogramu a programu, studování turistických průvodců atd. Už se nemůžu dočkat, až se na to zase vrhnu. Úplně se v tom vyžívám. S mužem to máme skvěle rozdělené. On se stará o ty technické a papírové záležitosti. Já o ubytování, jídlo a program...To moje zní líp. Ale jedno bez druhého nejde.

  • Opět lektorkou


Po několika letech pauzy jsem se opět vrátila mezi aktivní lektorky. V září jsem rozjela kurz Fit s Jitkou a od ledna už jede druhý běh. Více jsem se rozepsala ZDE. Jsem nadšená a šťastná. Moc mě to naplňuje. Na začátku loňského roku jsem to rozhodně neměla v plánu. No a všechno je jinak. Někdy ty nejlepší věci prostě vznikají jen tak, momentálním rozpoložením a následným rozhodnutím. Tohle bylo moje nejlepší rozhodnutí v loňském roce a možná nejlepší rozhodnutí za poslední dva roky vůbec. 
Naše partička...z vánoční tréninkové besídky 

A jaké mám plány na rok 2019? 

Cestovat, milovat, užívat si jídlo, číst, zpívat si nahlas v autě, sportovat, dát se do formy, vymalovat obývák, radovat se s rodinou a přáteli, psát, smát se, plakat ze smíchu i jiných emocí, kreslit s dcerou uhlem ......ŽÍT. 
Tak nějak cítím v kostech změny, kterým nedokážu dát zatím jasné obrysy. Uvidíme, co rok 2019 přinese. Já se nesmírně těším. 

A jaký byl Váš rok 2018?

Pište, nemohu se dočkat. 

Vaše JS


čtvrtek 3. ledna 2019

S novým rokem "Do formy"


Tak a je to zase tady. Další rok pryč. Nový rok tu. Mějte ho co nejlepší. Úspěšný, plný lásky, naděje, štěstí, smíchu, odhodlání a hlavně zdraví. Mějte v něm, ale i pár překážek. Ano, čtete správně. Protože nic víc nás neposouvá dál, než právě zdolané překážky. No a já si dobrovolně jednu překážku do cesty vybrala. Mohla jsem si v poklidu dvakrát týdně cvičit se svýma holkama ve fitku, dát si pěkně každý večer dvě až tři sklenky vína, k tomu nějakou dobrotu a pohoda. No jenže....jenže to je až moc velká pohoda a taky ten špek na břiše se zas nebezpečně zvětšuje :-) 


Moje holky....vánoční cvičení bylo super. Náležitě jsme to pak oslavily a byla i tombola :-) 

O soutěži časopisu Muscle and Fitness"Do formy" jsem poprvé slyšela před pár lety, když jsem zaregistrovala proměnu Dany Škorpilové, kterou tehdy připravovala Jana Stöckelová z chebského Sportcentra.  Smekla jsem tehdy klobouk před její transformací, protože byla úchvatná. Toť vše. No a letos, vlastně už vloni v létě...opět...Opět Dana ve formě. A opět vyhrála. Znovu pod vedením Jany. A její proměna byla snad ještě povedenější než tehdy. Nasadila mi brouka do hlavy. Mrkla jsem na stránky soutěže a zjistila jsem, že je času dost. Dost času na rozhodnutí. Mezitím jsme se s Danou osobně poznaly, byly jsme na kávě i společném tréninku a samozřejmě jsme prohodily i pár slov o soutěži. Byla jsem naprosto definitivně rozhodnutá, že jdu do toho. Jenže pak přišel pekelný podzim. Stres, nedostatek času, spánku, jen samé povinnosti, minimum času na sebe, ale i na rodinu. Opravdu chceš jít od ledna Do formy? Naložit si ještě víc? Kdy a jak to budeš stíhat? Nemáš šanci. Tyhle otázky (ale i předčasné odpovědi) se mi často honily hlavou a těsně před svátky jsem v podstatě byla rozhodnutá, že na to kašlu. Můžu se přihlásit přece za rok. Ale co bude za rok? To nikdo neví.

O Vánocích jsem se hodila do klidu. Moc jsme si to všichni s rodinkou užili se vším, co k tomu patří. S jídlem a pitím, pohádkami, pohodou. Bylo to moc fajn. Co se mi ale moc nelíbilo, byl pohled do zrcadla, těsné kalhoty, malé podprsenky a obepnutá bunda. Nebyl to samozřejmě vůbec důsledek těch několika málo vánočních dnů. Byl to důsledek několika měsíců, půl roku, možná i třičtvrtě. Důsledek stresu, totální benevolence a nedisciplíny v jídle. Ani tak ne, co do složení, ale co do množství. Pokud mě sledujete, víte, že se fakt necpu sladkostmi a fastfoodem. Ale kolik já toho sním? Strašně moc. Mám opravdu velký apetit a velký žaludek. Vždycky to tak bylo. Psala jsem o tom už tolikrát, že se už nebudu opakovat. Taky víte, že mám ráda low carb jídla, miluju je. Jenže jsem za poslední rok opravdu na sacharidech přidala, ale tuků jím pořád stejně jako při low carb. Zrada trochu. A toho vína, co jsem za poslední měsíce vypila...rybníky, možná moře. Tohle všechno když se poskládá dohromady, je z toho pár kilo navíc. Nejsem překvapená, vím naprosto přesně, co za tím je. Dokážu být k sobě po těch letech fakt upřímná. Potřebuji zase šlápnout na brzdu. 

No vidíte to datum?   Do formy 2018...chyba...přece 2019 je správně 


Řekla jsem si, že začnu pořádným tréninkem a jídlo (a pití)  začnu řešit po novém roce (nejsem zas takový masochista) Takže jsem 28. 12. vyrazila na první povánoční trénink do naší  domácí posilovny (no ona je to spíš taková tělocvična s klasickou výbavou). Výhodou toho, když pořádně jíte, tedy vyváženě a opravdu hodně je, že máte sílu a energii. Narvala jsem oba tréninky protokolu La Femme za 43 minut. Pravda, byly to ty první, ne tak náročné tréninky, ale stejně. Prostě to lítalo jak blázen a já zjistila, jak mně tenhle typ tréninku moc chybí. Celý podzim jsem s holkama trénovala víceméně HIIT, tabaty, kruhové tréninky. Jsou to skupinové lekce, které mají jistá omezení a nelze při nich cvičit jako v klasické posilovně. Ostatně to není ani jejich smysl. Celý podzim jsem nezvedla větší činku než 5 kilo,  a i tu vlastně zřídka. Na ostatní tréninky prostě nebyl čas. Opravdu nebyl? Nebo jsem jen neměla motivaci, chuť, energii si týden poskládat tak, aby se tam jeden, dva silové tréninky vešly? Bé je správně. Tento trénink rozhodl. Jdu do toho. Najednou jsem měla jasno. Jasno v tom, že to půjde. 

Tenhle trénink o všem rozhodl. Jsem na začátku. 


Potřebovala jsem pořádný kopanec. Motivaci. A ne až za týden, po novém roce, v létě, o prázdninách. Až...až...až...až budu mrtvá třeba :-) Kouzlené slovo je TEĎ. Ale ten "TEĎ" okamžik vždycky musí uzrát. 

Hned druhý den jsem se zaregistrovala, vyfotila, zvážila, změřila. No trochu se mi ulevilo. Myslela jsem, že to bude horší. Nicméně čísla a fotky si nechám až bude po všem. Teď to nemá vůbec smysl. Založila jsem si zápisník/deník. Mám plán zhruba na první měsíc. Uvidíme, jak to půjde.

Mám nějaký konkrétní cíl? Ne. Chci jen soutěž dokončit. Nevzdat to a jít si za svým. Nemám ambice na vítězství. Nemám ambice žádného konkrétního čísla na váze ani míry v pase. Vlastně jeden cíl mám: lépe si umět organizovat čas. To je vlastně zásadní předpoklad toho, že to zvládnu až do konce. Bez lepšího time managementu to nepůjde. Mám velmi omezené možnosti, opravdu. Tudíž to fakt bude chtít striktní dodržování denního rozvrhu a minimum prokrastinace (mé oblíbené činnosti). Ono totiž nejde jen o tréninky, jde i o přípravu jídel, která zabere taky nějaký ten čas (někdy vařím dvě jídla - pro rodinu a pro sebe, a teď to bude určitě nutné). Tohle vše budu muset skloubit s pracovními povinnostmi, vedením svého kurzu a s rodinou. Je to zkrátka výzva. Zkouška. A já se moc těším. 

Jdu do toho úplně sama. Bez trenéra, bez poradce. Má to hned dva důvody. První jsou mé opravdu omezené časové možnosti. Vlastně mohu jen 2x v týdnu v jednu určitou hodinu (nepočítám můj kurz, který mám 2x týdně). Nikdy jindy. Drsný. Já vím. Je to naprosto exaktní důvod. Druhým důvodem je to, že pokud to zvládnu celé sama, bude to pro mě mít obrovskou, ale opravdu obrovskou hodnotu. Mnohem větší než pokud bych měla trenéra či kouče. Tréninky i stravu si budu sestavovat sama. Něco o tom už vím. Ne vše. Ale bude to moje cesta. Vím, co na mě funguje a co ne. Možná by to s koučem šlo lépe a rychleji, možná však ne. Za to, kde budu za tři měsíce, budu moci poděkovat jen sama sobě. A tak si to přeji. A jsem na to moc zvědavá. 


Moji domácí pomocníci 

Jak jsem začala? Velmi nenásilně a pomalu. První týden je ve znamení umírněnosti. Přestat se přejídat, ukorigovat porce jídla i pití. Nic striktního, žádná dieta, žádné počítání kalorií a živin. Na to je dost času. Nyní také využívám času prázdnin a hodně cvičím. Když necvičím, chodím. Zkrátka provokuji tělo k větší aktivitě, k výkonu, ať se pořádně rozběhne a nastartuje. Zatím se mi daří. 

To pravé ořechové nastane, až 7. ledna vyrazím do práce. Ten den mi začíná i druhý běh mého kurzu Fit s Jitkou. Tam teprve přijdou ty perné chvilky. S výjimkou jarních prázdnin budou trvat až do konce, tedy do poloviny dubna. Držím si palce. O průběhu celé téhle mojí bláznivé cesty Vás budu průběžně informovat. Snad to bude mít hlavu a patu. Kdybych dlouho nepsala, ležím vyčerpáním pod činkou nebo u sporáku. 

Jak jste na tom vy? Zúčastnili jste se někdy nějaké transformační soutěže? Co vám to dalo? Nebo se snad na něco podobného chystáte? Či vám to přijde jako nesmysl? 

Pište, moc ráda si, jako vždy, počtu.

Vaše 

JS