Moje podzimní radosti

Krásný říjnový den všem,

pokračuji v sérii "nefitness" článků a tentokrát se s Vámi podělím o to, čím jsem si udělala radost. 

Jsem ženská, ráda nakupuji a ráda si dělám radosti.

Mám ráda svíčky Yankee Candle, kosmetiku, parfémy, knížky, oblečení, kabelky, dobré jídlo a víno, háčkování, vaření, psaní, blbůstky do bytu, diáře, papírnictví, fitness pomůcky....no je toho dost.

V tomto týdnu jsem si udělala radost tímto:

Svíčky Yankee Candle

Yankee Candle mám ráda už nějaký ten pátek. Ano jsou drahé. Ano, jejich kvalita je kolísavá. Přesto je zbožňuji.  Tentokrát jsem se naladila na podzimní a zimní vlnu. 

Dva vosky - jeden novinkový Warm Cashmere a jednu vánoční stálici Red Apple Wreath. Na první jsem zvědavá, přes obal cítím hebké pižmo, to by mi mohlo sedět. Věnec z červených jablek je pro mě absolutní vánoční nádhera. Bohužel aktuálně neměli klasickou střední ani velkou svíci, pouze vosk a svíci ve formě "dekor" a ta se mi vůbec vloni neosvědčila. Takže vosk si budu šetřit na Štědrý den, nevím, jestli to vydržím. Skořice, hřebíček, jablíčka. Boží. Přivoním a jsem u stromečku.

Malé čajové svíčky Moonlight - pánská svěží vůně pro mého muže do pracovny do jeho originálního svícnu. Měla jsem již ve vosku a je perfektní.

Malá svíce Oud Oasis. Vyzkoušeno ve vosku. Dokonalá podzimní, relaxační vůně. Sladká, ne příliš. Těžkého oudu se nemusíte bát. Pokud se ve vůních YC orientujete, typově připomíná moji lásku, kterou už prakticky nelze sehnat, a tou je Honey Glow.

A zlatý hřeb na konec. Velká svíce Angel´s Wings. Je andělská. Dokonalá. Vanilková, sladká, jemná, pižmově krémová, luxusní, vánoční.

Šminky 

Kosmetika je další moje velké hobby. Mám ji ráda od svých možná 18 let. Jakoukoliv. Vlasovou, pečující, dekorativní, tělovou. Troufnu si říct, že mám i slušný přehled (mimo jiné i díky kolegyním z kategorie beauty). V týdnu od 9. do 15. 10. je v drogeriích Rossmann sleva 50% na veškeré produkty dekorativní kosmetiky, pokud si koupíte více než dva. No tam jsem nemohla chybět (Šmajdo, díky). 

Co jsem si pořídila:

Honey Lacquer od Max Factor v odstínu Inguldent Coral- rtěnka s lesklým efektem. Parádní, hydratační, slušně drží vzhledem k vlastnostem, komfortní, voní po karamelu. Vytáhnu spíš v létě. Korálová je totiž moje nej letní barva.

Revlon Ultra HD Matte Lipcolor v odstínu 630 Seduction - tekutá matná rtěnka v nude neutrálním odstínu. Ideální pro mé, věkem opotřebované rty. Nedělá krustu, nezalézá do vrásek, je spíš saténová, komfortní,opravdu dlouho drží, voní tak nějak ovocně, neobtěžuje to. Pro mě asi největší objev, protože s matnými tekutými rtěnkami jsem si dosud moc neporozuměla. Skoro jsem to vlastně vzdala a hle, Revlon.

Essence Longlasting Lipliner tedy konturovací tužky na rty ve dvou odstínech: Girl Next Door a Lovely Frappuccino. Perfektní. Mám je i v  jiném odstínu. Luxusní výdrž, komfortní aplikace, tak akorát měkké. Lze je použít samostatně jako rtěnku.  Oba dva jsou v nude odstínech - jedna více do hněda, druhá více růžová. Obě si dobře rozumí s Revlon rtěnkou. V podstatě nechápu, jak je možné toto vyrobit za takovou cenu (cca 50 Kč, po slevě polovina). Hodně muziky za málo peněz.

Pudrové stíny na obočí od Dermacolu v odstínu 02. Dala jsem na tip od Hanky ze Sofastars, protože má poměrně vysoké nároky na kvalitu produktu a když něco objeví v drogerce, určitě to stojí za to. Odstín je možná malinko tmavší než jsem čekala, ale katastrofa to není. Zatím spokojenost. Příjde mi, že opravdu dobře drží a aplikace je úplně v pohodě. 

A nakonec dnes už legendární korektor Instant Anti-Age od Maybelline v odstínu Light. Obsahuje výtažky z goji a jakýsi haloxyl. Neměl by zalézat do vrásek a měl by zakrýt tmavé kruhy. Zatím jsem zkusila jednou. Má vysokou krycí schopnost, žádná katastrofa se nekonala, nic nikam nezalezlo. A ta houbička je celkem kjůt. 

Zatím jsem se všemi produkty spokojená, čas ukáže.  Suma sumárum jsem za vše dala 503 Kč. Krása. To jsem tam zkrátka nemohla nechat. Kdybych měla vybrat jeden produkt a dát mu nálepku TOP, byl by to Revlon Ultra HD tekutá matná rtěnka. 

Ořechová másla Nutspread

Šuplíku zdravé výživy se přece jen nevyhneme. Pořídila jsem si ořechová másla vyhlášené značky Nutspread. Jedná se o českého výrobce, což mě těší dvojnásob. Dnes už jsem tři ochutnala. Nicméně při výběru na e-shopu nastala naprosto klasická situace, kdy jsem jaksi asi hodinu vybírala a klikala a klikala a škrtala a škrtala. Nakonec jsem vybrala tyto druhy: arašídové, arašídové s kousky ořechů, ořechový mix, kešu+káva, kokos+mák,  vše v gramáži 250g. Dnes jsem ochutnala klasiku - oba dva druhy arašídového a ořechový mix. Výborné, jemné, chutné. Na další druhy se těším ještě víc, protože jsou pro mě nové. Dosud jsem ochutnala másla značky Šufánek, Delicious fitfood a klasiku z drogerie DM. Zatím vede Delicious fitfood. Dnes to bylo jen letmé ochutnání, jsem zvědavá, kdo souboj vyhraje. Velmi oceňuji plastové balení. Jakože eko nic moc, nicméně, obaly lze dále využít doma a hlavně je to bezpečné při přepravě. Zásilku od Šufánka jsem obdržela rozbitou, všude střepy a rozkydlé máslo. Ač nejsem úplně příznivcem plastu za každých okolností, toto mi příjde praktické. 

A poslední záležitost...

Knížky

Kdybych neučila, prodávala bych knížky. Nebo bych vařila. Čtení je moje vášeň už od dětství. Hltala jsem knížky jednu za druhou. Může za to moje babička. Chodila jsem s ní do knihovny ještě jako dítě v mateřské škole, kdy jsem samozřejmě neuměla číst. Moc moc jsem se těšila až budu sama důležitě chodit do knihovny, a tak se také stalo. Babička si standartně půjčovala až 6 knih měsíčně, vždycky všechny přečetla.  Nikdy jsem na ní neměla. Ale taky jsem ještě nikdy nebyla v důchodu.Třeba můj čas ještě příjde. 

Měla jsem různé etapy v životě, kdy jsem četla tu hodně, tu méně, tři roky zpět jsem byla v úplné krizi. Přečetla jsem tak dvě knížky za rok. To celkově špatné období se zkrátka promítlo i v tomto. Velmi těžko jsem se soustředila, nic mě nebavilo. Ani číst. Vše je naštěstí pryč a zas čtu jako o život. A jsem šťastná. V knihovně mám mraky nepřečtených knih a stále kupuji další. Knihy víc  kupuju než čtu. Šetřím si je na ten důchod. 

Dnes jsem koupila celkem 5 knížek. Dvě pro dceru, jednu pro muže a dvě pro sebe. Ty pro ostatní členy rodiny jsou už dárkem pod stromeček, proto jsem je nevyfotila....nikdy nevíš. 

Udělala jsem si radost českou kriminálkou a něčím naučným, jak jinak než z oblasti sportu. 

O Michaele Klevisové jsem už hodně slyšela, prý je výborná. A krimi je můj oblíbený žánr. A z českého prostředí...no už se nemohu dočkat. Kroky vraha je prvním dílem v sérii s kriminalistou Josefem Bergmanem, k dnešnímu dni je vydáno již pět nenavazujících pokračování. 

Petra Vabrouška asi netřeba představovat. Je to nestor českého triatlonu, borec na světové úrovni, navíc velký sympaťák. Po mé zkušenosti s triatlonem jsem neváhala a sáhla po knize Jak na triatlon. Je plná cenných rad, od výživy  po trénink, včetně praktických logistických tipů. Jelikož si opět v létě chci střihnout triatlon, možná dva, tři, myslím, že to je přesně to, co potřebuji. Ten svůj letní závod jsem šla naprosto laicky, v podstatě bez strategie. Tak uvidíme, kam se díky knize posunu.

Všechny knihy jsem nakoupila v knihkupectví Kosmas, kde byla v pátek 13., 13% sleva na veškeré tituly. Za týden tam mířím znova. Velký knižní čtvrtek 19. 10. nabízí další zajímavé tituly, které přinese Ježíšek mým nejbližším. Bonusem je 15% sleva na tituly, které tento den vyjdou.

To je z mých říjnových nákupních radostí vše. Pokud ještě stíháte a máte rádi kosmetiku, utíkejte do Rossmanna na slevy. Pokud milujete knížky, nezapomeňte na Velký knižní čtvrtek, který je jen 2x do roka. 

Čím si děláte radost vy? 

Těším se na Vaše příspěvky, moc ráda je čtu. 

Vaše 

JS

Mami, co je to ta sebeláska? Každý o ní mluví....

Zdravím všechny moje věrné čtenářky a čtenáře,

jelikož nežiji jen fitness životem, mám pro Vás připravenou sérii tak trochu jiných článků. Začnu řekněme úvahou na téma, které na Vás vyskočí téměř po každém otevření sociálních sítích, obzvlášť pokud jste žena a tím je sebeláska neboli Self-love.

Řeknu Vám na rovinu, že jsem ve fázi, kdy mě to slovo neskutečně irituje. Kdykoliv otevřu YT, Instagram, FB, do tří minut čtu: hlavně se měj ráda, ty se nemáš ráda, sebeláska je základ, pokud nemáš ráda sebe, nemůžeš mít ráda ostatní, nemám se ráda blablabla atd. atd. Co to sakra je? Nabyla jsem dojmu, že čím víc se o tom píše, tím méně sebelásky je. Tedy eviduji zástupy, desítky, stovky v drtivé většině žen, které se rády nemají, respektive o tom takto píší na sociálních sítích.

Asi jsem už stará. Nerozumím tomu. Nikdy jsem totiž nepřemýšlela o tom, jestli se mám ráda. Fakt. Ono totiž před 20 lety slovo sebeláska snad ani neexistovalo. Proč píši před 20 lety? Protože pokud sleduji příspěvky a komentáře na dané téma, nedostatkem sebelásky "trpí" hlavně mladé slečny a dámy v rozmezí 15-30 let. Tedy před těmi 20 lety mi řekněme bylo právě tolik let. V slovníku té doby se totiž vyskytovalo slovo "sobectví". On totiž každý, kdo myslel především na sebe, byl označen za sobce.

Já nevím jak vy, ale já vždy myslela v první řadě na sebe. Na to, aby mi bylo dobře, abych se cítila dobře, chovala dobře, vypadala dobře, abych byla dobrá. Protože už dávno vím, že když jsem "dobrá", je to dobrý pro všechny. Všichni jsou spokojený. A ano, občas jsem od nejbližších slyšela, že jsem sobecká. Nehodila jsem to za hlavu, vždycky jsem o tom přemýšlela. A vždycky jsem došla k závěru, že přece nikomu neubližuji a nepáchám žádné zlo. Jen holt některé věci nedělám podle toho, jak chtějí ostatní, ale jak chci já.

Teď si možná říkáte, panebože, ona nad sebou nikdy nepochybovala, nedělala chyby, neměla výčitky, ? Ale kdeže! Těch chyb bylo, je a ještě bude. Vím o nich, většinou. Nehroutím se. Ničeho nelituji. Nemám výčitky. Když mám pocit, že je omluva na místě, omluvím se. Mám sebereflexi. Někdy za tu chybu dostanu od života "přes držku". Někdy se nepoučím a udělám jí znova. Nepřejte si slyšet, jak si pak spílám....slovy klasika: "Učitelka, ale naprosto nepoučitelná." Chyby patří k životu. Tečka. Chybovat je normální. Každý chybuje. Jsme lidi, ne stroje.

Nikdy jsem se extrémně nezaobírala svoji tělesnou schránkou, tedy tím, že mám velký nos, krátké nohy, velká prsa, mezery mezi zubama a já nevím, čím vším ještě. Prostě tím, co nemohu změnit a co mi bylo geneticky naděleno. Nepřemýšlela jsem o tom, že bych si třeba nechala zmenšit nos a prsa, upravit bolestivě chrup. Vždycky jsem prostě věděla, že tyto "nedostatky" mám a že každý přece nějaké má. Když už jsem něco řešila, tak to, co mohu změnit jen já sama, viz moje cesta za štíhlou postavou, láska ke kosmetice atd. S tím, co mi bylo naděleno jsem jednoduše smířená, vyrovnaná, to ostatní se v rámci možností snažím změnit. 

Umím si nastavit zrcadlo. Ve svém "tlustém" období jsem se například nefotila. Proto z těch nejhorších časů vlastně nemám ani žádné fotky. Věděla jsem, že mám problém, že jsem něco ve svém životě neukočírovala, že jsem prostě udělala chybu. Nechtěla jsem se na svou chybu dívat, mít ji na očích. I tak jsem o ní věděla a chvilku mi trvalo než jsem se zdravě na sebe naštvala a vše napravila. A přesto nemohu říct, že bych se v tomto období neměla ráda. Měla jsem se ráda pořád. Pořád jsem si dělala věci po svém, myslela jsem především na sebe, neřešila kraviny. Sebeláska totiž s váhou nemá vůbec nic společného. Ajaj, zas to slovo "sebeláska". Není lepší sebeúcta?  Se sebeúctou taky souvisí to, že jsem se naučila říkat ne. A to byla těžká práce. Už jsem naštěstí ve fázi, kdy nemám potřebu se všem zavděčit. Není důvod. Moje "cena" se tím nezvýší, spíš naopak. S tím souvisí i to, že naprosto bytostně nesnáším pochlebování a vlezdoprdelkovství. Je to vrchol nesebeúcty.

To jak to mám, mi příjde normální. Možná je to jen věkem. Dnes mohu říci, že jsem opravdu šťastná, že jsem svoje léta 15-30 prožila v úplně jiné době. V době kdy neexistovaly sociální sítě, tudíž jsem neměla potřebu se x- krát za den fotit a vystavovat se lajkům, dislajkům a komentářům. V té době jsem buď studovala, pracovala, pracovala a studovala zároveň, předcvičovala, ve volném čase opět cvičila, pařila s kamarádama, vařila nebo si četla. Prostě jsem žila, tvořila, bavila se. 

Takže jak to s tou sebeláskou vlastně je?

Sebeláska je dle mého sebeúcta, sebeuvědomění, sebedůvěra,  sebereflexe. Jednoduše řečeno zdravý vztah sám k sobě. Jak ho najít? Jak ho vybudovat? Těžká otázka. Nechci moralizovat ani radit. Jsou to moje myšlenky, moje poznatky, moje zkušenosti.Takže kdyby za mnou přišla moje dcera a zeptala se: "Mami, jak se mám mít ráda? Víš, každý o té sebelásce mluví a já vlastně vůbec nevím, co to je." 

Moje zlatá holčičko, zkus to takhle:

• méně se foť a méně prožívej život na sociálních sítích, možná nejlepší to úplně zrušit (říká královna prokrastinace, která tráví svůj čas často na FB. Ale Instáč už jsem zrušila).
  
• tvoř, cokoliv. Dělej to, co Tě baví a co Ti dává smysl, aspoň ve volném čase, když už ne ve škole či v práci.
  
• neřeš minulost, odpusť všem všechno (hlavně mně), ať je to cokoliv. Strašně se Ti uleví.
  
• chovej se tak, aby Ti ze sebe nebylo špatně. Každý máme nějakou svojí vnitřní morálku, tak jí cti. No někdy Ti malinko možná šoufl bude. Ale vše jde napravit. Máme slovo promiň a taky sebereflexi že. Víš ta sebereflexe...prostě občas je potřeba nastavit si zrcadlo a říct si: "podělala jsem to a musím to napravit."
  
• neřeš to, co nejde změnit-malý/velký nos, krátké nohy, širokou pánev, objemná lýtka, malá prsa, strie na břiše atd. Je to ztráta energie a času. Ku své spokojenosti, změň to, co změnit lze, tak aby Ti bylo fajn.
  
• starej se o tělo a duši, tak aby Ti bylo dobře. Jak pravil klasik:"Ve zdravém těle, zdravý duch". Sportuj pro radost, užívej si zdravého a chutného jídlo. S ničím to moc nepřeháněj. Vše se zdravým rozumem.
  
• nauč se říkat NE na věci, které se Ti příčí. Nemusíš se nikomu zavděčit. S každým takovým činem klesá Tvoje hodnota. Klesáš tím v očích svých, i v očích druhých.
  
• neřeš ostatní, oni Tě taky neřeší. Fakt ne. A když jo, tak pár vteřin. Každý má svých strarostí dost. S nikým se neporovnávej...vlastně jo...se svým včerejším já.
  
• vybírej si lidi kolem sebe. Vím, někdy to nejde. Ale kamarády si vybírej určitě. Pryč od negativních lidí, co si pořád jen stěžujou. Táhnou Tě dolů do jejich bahna.
  
• občas udělej dobrý skutek, i malinkej. Uděláš radost druhým i sobě. 
  
• buď ráda sama se sebou, užívej si ty chvíle. Nemusíš být pořád mezi lidma a ve společnosti někoho. Někdy je fajn být sám. Zalézt si. Uvidíš, že Ti bude dobře. Si sama sobě nejlepší kamarádkou.
  
• občas vypusť svoji temnou stránku, každý ji má a někdy je třeba ty dveře otevřít. Křič, breč, bouchni si, udělej něco hnusnýho. A nestyď se za to. Uzavři smír se svým horším já, ale dej mu i kousek prostoru.
  
• neber se tak vážně. Nejsi ředitelka vesmíru ani Bůh. Není nad to si ze sebe občas udělat srandu.
  
• vše je jak má být. Tam, kde jsi teď, jsi správně.

 Je toho hodně viď? Ale máš spoustu času to všechno zkusit. Začni ale HNED, malými krůčky vpřed ke svému vlastnímu já. 

P.S. Ach ano dětství, na to jsem zapomněla. Bylo v pohodě. Žádné extra povzbuzování a podpora, žádné extra zvyšování sebevědomí se nekonalo. Ale ani žádné ponižování, extrémní kritika...nepamatuji si žádný extrém. Nikdy jsem nikam neměla ušlapanou cestičku, moji rodiče jsou úplně obyčejní lidé, možná až neobyčejně obyčejní. A ja jsem za to ráda.To jak mě vychovali, co mi předali, nepředali, co zvládli, nezvládli....udělali to úplně nejlépe, jak v ten moment mohli. S nejlepším vědomím, svědomím a pro moje dobro. Děkuji. A takhle to udělali i Vaši rodiče, bez vyjímek.

 Tak...nakonec je to velmi osobní článek, ale ono to snad na toto téma ani jinak nejde. Jak vnímáte mediální masírku ohledně sebelásky vy? Jakou cestu sami k sobě jste ušli? 

Pište, moc ráda si jako vždy počtu. 

Vaše 

JS

Můj měsíc se Zuzkou Light

Krásný podzimní den všem,

na začátku září jsem se rozhodla, že dám šanci ikoně on-line tréninků Zuzce Light. Ptáte se proč šanci? Pokud mě nějakou dobu sledujete, tak víte, že nejsem úplný nadšenec a fanda všech možných lekcí na YouTube ani jiných on-line tréninků. Je to do jisté míry dáno tím, že jsem sama byla trenér. To je prostě stigma, které Vám jen tak nikdo neodpáře. Hlavně to máte tak hluboce pod kůží, že se toho jen tak nezbavíte a skutečně to velmi ovlivní Váš pohled, názor  a přístup k jiným tréninkům a trenérům.

Zuzku znám virtuáně léta. Vždy, když jsem zkusila nějaký její volný trénink na YT,  byla to katastrofa. Katastrofa pro mě. Vůbec mi to nesedlo, nestíhala jsem jí (no jistě, moje kondička nebyla úplně v TOP formě), nezvládala jsem technicky řadu cviků a kombinací. Výsledkem bylo znechucení. Většinou jsem lekci ani nedokončila. Takže co se stalo, že jsem si na měsíc předplatila její virtuální tělocvičnu ZGYM? Může za to Kristina Čechová a moje blíženecká povaha, která nesnáší stereotyp, miluje změny, novinky a osobní výzvy. Kristina má moc ráda tréninky se Zuzkou, je to na ní i dost vidět (ta postava....ach), často o ní píše i na svém blogu a je velmi oblíbená i v její  FB skupině Moje tělo. Tak jsem tak jednou nezávazně v rozhovoru s ní prohodila, že jí tak chválí, že jí snad zase zkusím....načež Kristi reagovala: "Jestli si zaplatíš ZGYM, tak já snad vyběhnu"(nesnáší běh). A bylo hotovo. Tohle opravdu stačilo napsat jednou.

31. srpna večer jsem se zaregistrovala a zaplatila si měsíční předplatné ZGYMu (je to pouhých 9 dolarů a platbu provedete kartou). Přístup obdržíte prakticky okamžitě po zaplacení, takže jsem se hned vrhla na průzkum všech možných lekcí. Musím říct, že výběr je takřka nekonečný. Můžete si filtrovat lekce podle různých kritérií, což je skvělé - podle náčiní, náročnosti, partie, délky lekce, stylu apod. Nebo můžete zkusit systém týdenního rozpisu lekcí, který je obvykle sestaven tak, že obsahuje HIIT trénink, posilovací trénink s vlastní vahou, posilovací trénink zaměřený na jednu partii, posilování s náčiním a dva pomalejší silově-protahovací tréninky. Je skutečně jen a jen na Vás jaký systém si zvolíte. 

Prvního září jsem začala. Nebudu Vám tady rozepisovat, co vše jsem cvičila, spíše se pokusím o všeobecné zhodnocení.

Celkem jsem odcvičila 23 workoutů. Nepočítám zahřátí a závěrečné protažení, které jsem též občas cvičila se Zuzkou. Převažovaly lekce Bodyweight for Beginners, Tabata Fit Slide for Beginners, Stretch and Tone, občas něco s kettlebellem, gumou a balónem. Byla jsem malinko limitovaná vybavením, protože plnou výbavu mám v tělocvičně, do které jsem se dostala jen jednou. Doma mám jen balón, gumu, hadříky ála slidy a cca před týdnem jsem si donesla z tělocvičny kettlebell.  Bohužel mě v polovině měsíce přepadla lehčí viróza, tudíž jsem si dala na 8 dní pauzu. Přidaná hodnota tedy není úplně kompletní, ale vše doženu v dalších měsících. Pokud jsem mohla, cvičila jsem Zuzku denně, někdy i dva (jednou 3) workouty, nevěrná jsem byla jen dvakrát - jednou s během a podruhé s jógou.

Kdybych to měla zhodnotit co nejstručněji:  jsem velmi spokojená, ne-li nadšená. Můžete si vybrat doslova z tisíce lekcí podle Vašich zvolených kritérií. Každá lekce obsahuje tzv. "Workout Breakdown", neboli představení cviků. Některé lekce to mají jen jako popis, u většiny nových lekcí je krátké instruktážní video. Tudíž mrknete a zhodnotíte, zda je to to pravé, na co máte momentálně čas a náladu. Předejdete tím překvapení a rozčarování uprostřed lekce, což byl můj věčný problém v předchozích pokusech se Zuzkou.

Lekce jsou obvykle velmi intenzivní, tudíž efektivní a ve většině případů Vám nezaberou více než 30 minut. Většina tréninků má dokonce kolem 20 minut. Dejte si pozor na označení lekcí. Pro úplné začátečníky jsou připraveny lekce Bunny Slope, ty jsou volně k dispozici na YT. Nenechte se zmást označením "for Beginners". Takto označené lekce jsou určeny pro středně pokročilé, ač to v názvu nemají. To začátečnické označení totiž znamená, že se jedná o lekce základních cviků a jejich snadnějších variací a kombinací.  No řeknu Vám, že jsem často měla hodně práce je zvládnout. Tohle je možná jediný bod, který bych jinak skvělé Zuzce vytkla. Je to zkrátka matoucí. Můj osobní problém pak je "stíhání" cviků. Musela jsem se často soustředit na provedení a Zuzka už mi utekla. Mě to zkrátka ruší a bourá celý trénink. Tady opravdu doporučuji zhlédnout celý Workout Breakdown, případně si cviky sepsat, nastavit časomíru a jet svým tempem.

Moc se mi líbí to, že Zuzka velmi dbá na formu a provedení cviku. Její "Focus on the Form" je její mantra, kterou od ní uslyšíte téměř u každého cviku. Ona sama je nesmírně precizní a to je pro mě obrovské plus. Je to důkaz naprosté profesionality, která často u jiných trenérů chybí.

Po 30 minutách se Zuzkou ze mě vždycky, ale opravdu vždycky doslova lilo. Nedovedla jsem si představit, že budu cvičit dalších třeba 30 minut. Její krátké tréninky jsou opravdu zcela dostačující. Je to dáno tím, že workouty jsou většinou poskládané z komplexních cviků, těch izolovaných je naprosté minimum. Tím je zajištěna maximální efektivnost celého tréninku. 

Moc se mi líbí celková koncepce stránek. Vše je přehledné, nemusíte umět bůhvíjak anglicky, ale uplně základní znalost se hodí. A navíc Zuzka mluví tak krásnou českou angličtinou, že mám pocit, že na mě mluví svojí/mojí mateřštinou. 

Při mém současném pracovním vytížení jsou pro mě lekce v ZGYMu úplně ideální. Nemám zkrátka času nazbyt, takže cvičení kolem 30 minut je pro mě značka ideál a není v podstatě prostor pro žádnou výmluvu. 20-30 minut denně má čas každý.

Pokud Vás osobnost Zuzky více zajímá, doporučuji shlédnout rozhovor na DVTV v češtině. Její příběh a osobnost  je velmi inspirující. Takový doslava "An American Dream" aneb Jak Zuzka ve světě ke štěstí přišla (ona k němu ale nepřišla, těžce si ho vydřela). Její příběh mi jen potvrzuje jedno dávné moudro, že pokud silnému jedinci budete házet klacky pod nohy, on sice klopýtne, ale záhy se po nich vyšplhá do nebeských výšin. 

Zuzce zůstávám věrná minimálně celý podzim....spíš podzim a zimu. Na jaře mě to bude zase lákat víc na kolo a do běžeckých bot. Ale vlastně kdo ví?

Znáte Zuzku Light? Jak se Vám líbí její lekce? Láká Vás je vyzkoušet?

Pište, moc ráda si jako vždy počtu.

Vaše

JS