úterý 4. dubna 2017

Intuitivní stravování - meta nejvyšší. Co bude dál?

Zdravím všechny své čtenáře,

dnešní článek je hodně aktuální a impulzivní. Po zimním režimu, kdy jsem cvičila na mé poměry velmi sporadicky: 1-2x týdně silový trénink, 1x týdně jóga a po měsíci úplné pohybové abstinence jsem se zhruba před 4 týdny do tréninků opět opřela a začala od začátku s protokolem La Femme ( více v předchozím článku). Byla jsem už totálně navnaděná, moc jsem se těšila až začnu. Momentálně tedy cvičím 4. týden 1. fáze a řeknu Vám: je to super. Endorfiny a adrenalin makají jak blázen. Do toho si střihnu ještě jednou týdně svých 35 minut power jógy a jsem naprosto spokojená. Od začátku ledna držím stále svůj low-carb systém. Vše v naprostém pořádku. 


Jenže posledních možná 10 dní mám hlad. A chutě. 2x jsem se totálně přetláskala až mi dobře nebylo. Mám mentální hlad. Každý večer. Po večeři, kdy jsem sytá, bych jedla a jedla. Tedy jím a jím. Ořechy, semínka, šunku...žádné příšernosti (už je ani doma nemáme). Ale prostě to takhle nechci. Vím, že to není dobře.
Přemýšlela jsem, proč tomu tak je. Je to prosté. Jedu 10 měsíců low carb stravování. Bez prolémů, vyhovuje mi to. Vybudovala jsem značnou svalovou hmotu a zásadně zredukovala tuk. Před 2 týdny jsem byla na In Body analýze a trenér, který se mnou rozbor dělal, mi vysekl poklonu. Parametry jako vrcholový sportovec. Moc hezky se to poslouchalo. A toto tělo si jelo přes zimu opravdu zimní režim, příroda zavelela ke spánku, utlumila jsem naprosto přirozeně a nenásilně, možná i nějak podvědomě sportovní aktivity. S přicházejícím jarem přišla energie a já se zase vrhla na tréninky. Se stejným stravovacím režimem, zhruba se stejným denním příjmem. Ale výdeje jsem více než zdvojnásobila. A to se tělu prostě nelíbí. Proto mě honí každý večer po bytě a čeká, co mu dám. Ten hlad je daleko více mentální než fyzický. I když fyzický jsem také trochu pocítila. Změny na váze nulové, nicméně od ledna minus 4 cm v pase a minus 2 přes boky. Váhu si stále držím mezi 66-68 kg, v tomto intervalu se pohybuji (kromě Vánoc) už asi 4 měsíce. Možná si vzpomínáte, že jsem v prvním letošním článku psala, že bych se ráda dostala na váhu 60 kg. Krásné číslo. Nyní je březen a já si to vůbec nedovedu představit. Mám 17.2% tělesného tuku. Do 60 kg mi chybí řekněme 7 kg. Dívám se na svoje fotky za posledních 10 měsíců a ptám se: PROČ VLASTNĚ? Jen kvůli tomu číslu? Nebo proč jako? Mám postavu, jakou jsem opravdu nikdy neměla. Ani v 18, ani v 25. Ve 30 a možná rok po porodu jsem se k ní na chvíli přiblížila. Ale opravdu jen přiblížila. Co chtít víc? Vždyť už všechno mám.Kdyby mi někdo před rokem ukázal moje dnešní fotky, nevěřila bych, že jsem to já. Došla jsem tam, kam ani má nejbujnější fantazie nedohlédla. Nejde jen o to číslo na váze. Jde o pocity. Cítím se ve svém těle skvěle, mám sílu, kondici, vytrvalost, výbušnost. Mám sebevědomí a jsem na sebe pyšná. Jsem mentálně úplně někde jinde. Ta změna myšlení je na tom celém snad nejzásadnější.
Výsledky, na které jsem opravdu pyšná


Takže co teď? Předevčírem jsem byla večer tak neskutečně vyhladovělá, že jsem si řekla, že musím něco změnit. Musím tělu dát, čeho si žádá. Evidentně jsou to sacharidy. Ta svalová práce je vyžaduje. Teď si možná říkáte: áááááá, doběhlo jí to, teď se bude cpát sacharidama horem dolem. Omyl. Samozřejmě, že jsem sacharidy zařadila, ale nesmírmě mě láká meta nejvyšší a tou je tzv.intuitivní stravování. A co to tedy je? Toto je moje verze ICE (Intuitive Clean Eating):
  •  jez, co Ti chutná a co si tělo žádá a to v rozumné míře, do tzv. komfortní sytosti (babičky by řekly "jez do polosyta")
  • nejez, co Ti nechutná jen proto, že to doporučují výživoví poradci nebo bikina na Instagramu
  • nejez neživé nesmysly, tedy různé separáty, polotovary, průmyslově zpracované potraviny, junk food....tedy...ano můžeš, ale zřídka (osobně na taková jídla třeba už dlouho nemám vůbec chuť).
  •  tvoř, objevuj, vař, inspiruj se, buď kreativní 
  • nepočítej kalorie, nevaž jídlo, nekoukej se na hodinky, jez když máš hlad.
  • jídlem si neškoď, ale pomáhej. 
  Pokud máte zájem o podrobnější informace a rozbor, můžete si přečíst třeba:

Pro mě je skutečně "ICE" metou nejvyšší. Proč? Protože to není boj. Není to omezování. Jde to ruku v ruce v souladu s heslem "jíme, abychom žili",  ne naopak. Je to přirozené. Intuitivně jí zvířata. Proč tak nedokáže jíst/žít tvor s nejvyšší inteligencí na planetě?  Proč jsme se dostali do pasti obezity, mentální anorexie, bulimie? Protože jsme se absolutně vzdálili svojí přirozenosti. Jsme vděčnou obětí konzumní společnosti. Hlavně všechno rychle a bez práce, nemáme čas, máme ale peníze. Všechno si můžeme koupit. Jen to zdraví ne. Cesta do pekel. Intuitivní stravování je o tom naučit se jíst. Zní to příšerně. Naučit se jíst přirozeně, čistě, zdravě. Naučit se přirozenosti. Lze to vůbec?

Myslím si, že ano. Alespoň já chci touto cestou jít. A moc se na ni těším. Možná to pro mě ani nebude žádný velký problém. Můj muž se takto stravuje celý svůj život, od dětství. Nijak zvlášť jídlo neřeší. Ve smyslu: tohle můžu, tohle ne. Jí, co mu chutná, v rozumné míře. Nepřejídá se. Celý život je štíhlý. Občas (tak 2x do roka) tvrdí, že se přežral. Asi tak jako já se dřív přežírala skoro každý den, aniž bych si to uvědomovala.

Myslím si však, že intuitivně stejně tíhnu k nízkosacharidovému stravování. Je to pro mě přirozené a tuším, že tyto dny budou oproti ostaním v lehké převaze. Low carb systém mi principielně velmi vyhovuje a moc mi chutná. Nicméně už zkrátka nebudu řešit, když si tělo o sacharidy řekne, jako je tomu třeba teď. Nebudu řešit, když v polévce bude brambora nebo rýžové nudle. Nebudu si dávat polévku pho bo bez nudlí, jako jsem to dělala dosud, protože jsem prostě přece "jela to low-carb" a rýžové nudle nemůžu. Když budu mít chuť dám si vajíčka se zeleninou bez pečiva, když budu mít chuť dám si kuře s bramborem. Budu poslouchat své tělo, co se týká chutí a množství. A množství bude pro mě asi ten zásadní oříšek. To bude největší výzva mého nového směru.

Co se týká mých tréninků, tak jsem dospěla do bodu, kdy mi pohled do zrcadla a velikost S v šatníku  nestačí. Chci něco víc. Chci tu dřinu nějak zúročit. Změřit. Nějakým závodem. Potvrzeným výkonem. Potřebuji už trochu jinou motivaci než jen vzhled. Uvažuji o triatlonu a o závodu Spartan Race. Začínám s mým pravidelným běháním. Na tuto dalším etapu svého sportovního života jsem absolutně natěšená. Triatlon už jsem kdysi absolvovala, takže tak nějak vím do čeho jdu. U závodu Spartan Race vůbec netuším. Prohlížím si fotky ze závodů a čtu. A jsem zvědavá. Absolutně mě dostalo heslo: "Pochopíš až v cíli". Prostě to chci zažít. O tom přeci život je, o zážitcích. 


.....po několika dnech (vlastně týdnech)

Jak bývá mým špatným zvykem, články píši na etapy. Takže se hlásím zhruba po 3 týdnech intuitivního stravování a celkem intenzivních tréninků. Začala jsem běhat...tedy byla jsem zatím jednou. A překvápko: 5 km za 33 minut a to lehkou nohou. Jsem nadšena. To půjde. Kontaktovala jsem nejbližší tým, který se připravuje na Spartan Race a jsem domluvená, že hned jak to půjde, přijedu na společný trénink. Paráda. V pátek jsem si dala první jarní projížďku a to 30 km v celkem kopcovitém terénu, přičemž průměrná rychlost byla 18,5 km. A hlavně to byl pohyb na čerstvém vzduchu a v překrásném počasí. Totální dobíječka baterek. Momentálně jedu 3. týden 2. fáze protokolu La Femme a je to už docela mazec, oba tréninky už neodcvičím najednou, cvičím je odděleně (tak jak to doporučuje autor).

30 km na kole v luxusním počasí na luxusních místech


Co se týká intuitivního jídelníčku, přesně se naplnilo moje očekávání. Tedy, že stejně tíhnu k nízkosacharidovému stravování. 5 ze 7 snídaní jsou lowcarb, 3 ze 7 obědů jsou low carb, 7 ze 7 večeří jsou low carb, 2 ze 7 odpoledních svačin jsou low carb. A je mi fajn. Malinko bojuji s množstvím, tedy když se stane, že mám opravdu obrovský hlad, tak mám tendenci sníst toho prostě víc než do "polosyta" a pak jsem na sebe naštvaná. To množství je pro mě výzva, tedy skutečně poslouchat svoje tělo a když už budu cítit, že je to tak akorát, tak si prostě říct: STOP, vždyť přece nemusíš tu porci dojíst. 

Ano, i toto patří do intuitivního stravování. Řeknu Vám, bylo to famózní :-)


Špaldová houska, zelenina, vajíčko, šunka k snídani

Špaldové proteinové vafle se vším možným, ořechové máslo nesmí chybět.

Tvaroh s vanilkovým proteinem, lžičkou kokosového cukru, chia a ovocem k odpolední svačině

Ketochléb - moje nová závislost. Jím kdykoliv.

Pečená ovesná kaše s proteinem, jablkem, skořicí, ořechovým máslem a zero toppingem slaný karamel
Domácí zmrzlina od našeho místního Itala, nejlepší co jsem kdy měla



Váha se stále pohybuje mezi 66-68 kg, spíše to směřuje k té 68. Nicméně mé skinny jeans jsou mi volnější přes stehna a břicho, přitom vizuelně si připadám napumpovanější, kulatější (ne ve smyslu tučnější, ale prostě zaoblenější, svaly nejsou ploché-sacharidy váží vodu, svaly jsou naplněné glykogenem). 

Pokračuji dále....v přípravách na závody i v intuitivním stravování. Taky jsem si nakoupila pár nových zdravých dobrot, vymyslela pár nových jídel....prostě jaro je tu a s ním příval nové energie a nové "šťávy". A o tom zase někdy příště.

Co vy a intuitivní stravování? Slyšeli jste o něm? Praktikujete ho? Taky mě zajímá proč sportujete? Je to jen estetická a zdravotní stránka nebo chcete dosáhnout nějakých konkrétních výkonů? 

Napište mi, opět si ráda počtu.

Přeji Vám krásné svěží jarní dny

Vaše 

JS