Proč se vzdát ranní dávky sacharidů-moje tipy na low carb snídaně

Krásný adventní čas Vám všem.

Dnes bych se ráda věnovala konkrétním tipům na zdravé low-carb neboli nízkosacharidové snídaně. Hodně z Vás se mě ptá, co tedy snídám, když to není pečivo, kaše, smoothies. Veřte mi, že když se opravdu snažím mám 7x do týdne jinou snídani. Ruku na srdce, snídáte sedm dní v týdnu jinak? Já když chci, tak ano. 

Nejdříve bych se však zastavila u toho, proč jsou nízkosacharidové snídaně fajn, proč jsou základem pro redukci tuků a proč Vás nakopnou na půl dne.

Jak jste již u mě zvykli, začneme malinko okénkem do minulosti. Ještě před rokem jsem si absolutně nedokázala představit snídani bez sacharidů a to zejména pečiva a ovesné kaše. Pečivo bylo samozřejmě celozrnné, kaše s ovocem a slazená medem. Snídala jsem s přesvědčením, že je to pro mé tělo zdravé. Sice jsem měla už za dvě hodinky hlad...aaale co, od toho jsou přece svačinky a nejlépe ovocné. Dopoledne jsem byla absolutně nevýkonná, pořád jsem myslela na jídlo, buď na svačinu nebo na oběd, protože jsem prostě a jednoduše měla často hlad. Když jsem vynechala svačinu, nehorázně jsem se na obědě přežrala. A to tak, že mi kolem druhé hodiny odpoledne hlava padala na klávesnici, absolutní útlum.

V momentě kdy jsem se v květnu objevila kouzlo low-carb stravy jsem zažila něco nevídaného. Po nízkosacharidové snídani jsem vydržela až do oběda bez pocitu hladu, tedy 4-5 hodin. Prostě luxus. Nemyslela jsem na jídlo, soustředila jsem se na práci, jednoduše paráda.

Začala jsem se pídit, proč tomu tak je. Především je třeba si říct, že sacharidová snídaně je jeden z přetrvávajích mýtů ve výživě. Dodnes se setkáváme s tím, že Vám ji bude v redukci doporučovat většina výživových poradců. Takže proč říkám ne sacharidovým snídaním a proč miluji ty nízkosacharidové?

• vysokosacharidová snídaně rozhodně nevede ke stabilní hladině krevního cukru, je tomu přesně naopak a hlavně to vůbec nesouvisí s redukcí váhy
• energie ze sacharidové snídaně jde přímou cestou do Vašich tukových zásob na bocích, stehnech a zadku
• při konzumaci sacharidů se vyplavuje inzulín a glukóza a pokud je Vaše strava založená převážně na sacharidech, Vaše tělo postupně ztratí schopnost spalovat tuky
• sacharidy k snídani vyplaví do krve serotonin, který způsobí pocit ospalosti, únavy a letargie. A pokud i přes den konzumujete velké množství sacharidů, slinivka neustále produkuje inzulín, tím se zvyšuje hladina cukru v krvi, což vede k celkové otupělosti.
• vysoká konzumace sacharidů způsobuje závislost. Ano, Vaše tělo je v tomto případě opravdu potřebuje. Sacharidy aktivují v mozku stejná centra slasti jako drogy. Vaše ranní potřeba sacharidů je dáno pouze tím, že máte nedostatek energizujících neurotransmiterů, které jsou vyplavovány právě konzumací sacharidů, což má sice akutní pozitivní účinek na Vaši psychiku (serotonin-uklidnění, letargie), ale dlouhodobě negativní dopad na Váš vzhled a hlavně zdraví (diabetes).
• nízkosacharidová snídaně je založena na konzumaci bílkovin a tuků a podporuje tzv. flexibilitu organismu tedy udržení metabolismu ve stavu, kdy je schopen přepínat mezi využíváním sacharidů a tuků jako zdrojů energie. Snídaně s vysokým obsahem bílkovin- proteinů a tuků bez sacharidů udrží flexibilitu metabolismu po celý den a tím bude tělo schopné efektivně využívat tuky jako zdroj energie a spalovat zásobu tuků. Podpoříte tím inzulínovou senzitivitu. Díky tomu sacharidy, které sníte později během dne (ideálně večer) nebudou uloženy ve formě tuku, ale využity jako energie a doplnění glykogenu ve svalech a játrech.
• sacharidy se velice rychle tráví, takže máte velmi brzy hlad. Pokud si však dáte k snídani omeletu ze 3 vajíček a kopec zeleniny, Vaše trávicí soustava to bude zpracovávat pěkně dlouho, tudíž hladovět nebudete. 

Toto vše jsou důvody, proč snídám tzv.low-carb. Vše mám na sobě vyzkoušené. Nemám hlad, nemusím svačit, nejsem ospalá, od května jsem svoji váhu dost zredukovala. 

A tady jsou mé tipy.

Vajíčka, vajíčka a zase vajíčka 

Míchaná, volská oka,  omelety, na slano i na sladko (bez přidaného cukru samozřejmě), saláty. 

Moje nej kombinace je omeleta ze dvou až tří vajec s listovým špenátem/cuketou/rukolou  plněná plátkem šunky/uzeného lososa/mozzarelou (ano vím, má v sobě mraky soli), k tomu si ještě dávám zeleninu-rajčata, papriku, bílou ředkev apod. Vajíčka připravuji na lžičce přepuštěného másla (ghee). 

Omeleta s cuketou plněná plátkem šunky a zelenina k tomu

Špenátová omeleta s lososem a zeleninou

Míchaná vajíčka s lososem a zeleninou

A jak dělám vajíčka "na sladko" ? Rozmíchám 2 vajíčka, odměrku kokosového proteinu a skořici.  Směs vyleju na pánvičku potřenou lžičkou kokosového oleje a nechám ztuhnout. Nevytvoří se klasická omeleta, ale spíš jakýsi trhanec. Ochutím arašídovým máslem a bezkalorickým sirupem s příchutí sušenek. K tomu podávám bílý jogurt s lesním ovocem (používám mražené z Lidlu nebo německého Aldi). Jako sladidlo se mi též osvědčily bezkalorické kapky flavdrops. Je to sladidlo na bázi sukralózy, nemá žádný chemický "ocas", je zkrátka fajn. Prodává se v různých příchutích, já mám vanilkové.

Vajíčkový sladký trhanec s lesním ovocem a arašidovým máslem

V létě mám moc ráda vajíčkový salát. Fantazii se meze nekladou a já ho dělám třeba takto:

2 vajíčka uvařená na hniličko (prostě napůl)
plátek šunky
cherry rajčátka
červená paprika
pažitka
lžička dijonské hořčice
lžička olivového oleje
pár kapek citronové šťávy
sůl
pepř

Oddělím žloutky a bílky uvařených vajíček. Žloutky rozmačkám vidličkou, přidám hořčici, olej a citronovou šťávu, sůl a pepř a pořádně promíchám a vytvořím dresink. Ostaní ingredience nakrájím podle toho jak to mám ráda, promíchám s dresinkem a je hotovo. 

Vajíčkový salát

Fazolové brownies nebo blondies podle Katty Veganza.

Tuto "sladkou" snídani mám moc ráda. Dostatek bílkovin zajišťují fazole a proteinový prášek. A vůbec se nemusíte bát. Fazole vůbec neucítíte. Recepty jdou samozřejmě různě modifikovat. Osobně vymazávám formu trochou kokosového oleje a do blondies přidávám i lžíci kokosového krému. Hotovou "buchtu"  můžete dochucovat ořechovými másly, hořkou čokoládou, bezkalorickým sirupem. 

Recepty zde: 

https://kattyveganza.com/fazolove-blondies/

https://kattyveganza.com/fazolove-brownies-pro-fitnessky/

Fazolové brownies s domácím kešu/mandlovým máslem, lesními plody a hořkou čokoládou

Fazolové blondies s domácím kešu/mandlovým máslem a lesními plody

Domácí ořechová granola podle "cukrfree" Janiny Černé 

Moje asi nejoblíbenější "nevajíčková" snídaně. Opět si ji lehce modifikuji, již nepřidávám dýňová semínka, ořechy dávám podle chuti a podle toho co mám. Na pánvi pak přidám bezkalorický sirup s příchutí sušenek, hmota nádherně zkaramelizuje je lehce lepkavá a hlavně luxusně křupavá. Podávám obvykle s lesním ovocem a bílým jogurtem.

Recept zde: https://cukrfree.cz/domaci-orechova-granola/

Domácí ořechová granola s višněmi a bílým jogurtem

Proteinový koktejl neboli rychlovka.

Takhle si ho dělám já:
1 odměrka proteinového prášku (10g)
1/2 šálku lesního ovoce
1 lžička skořice
1/3 šálku nasekaných mandlí nebo lžička ořechového másla
200 ml vody nebo 150 ml vody a 50 ml ořechového mléka (kokos, mandle, kešu apod.)

Vše rozmixuji a je hotovo. Tento koktejl si můžete udělat i jako odpolední svačinku. A když si ho v létě rozmixujete s trochou ledu, máte úžasnou zmrzlinovou variantu.

Proteinový koktejl z višní

Nevím jak vy, ale napočítala jsem 9 snídaní. To jsem snad ani nečekala. Tady vidíte, že lze snídat pestře a chutně i bez sacharidů.

Doufám, že jsem Vás inspirovala a že alespoň něco z toho vyzkoušíte. A nebo už jste vyzkoušeli? Napište mi, jak snídáte vy a podělte se se mnou o svoji best-low-carb-breakfest. Jsem moc zvědavá.

Vaše

JS 

Sexy plné křivky aneb falešné sebevědomí krásek XXL

Krásný den všem.

Dlouho nebyl žádný článek, protože na rovinu: dlouho jsem sbírala odvahu k jeho zveřejnění. Brzy pochopíte proč. 

Asi to možná od některých z Vás schytám. Možná Vám budu připadat jako odnaučený kuřák. Ano, ten militantní odnaučený kuřák, který nesnáší kuřáky s takovou vehemencí až je všem protivný. 

Ráda bych se dnes zamyslela nad tím, jak sami sebe vnímáme, jak je naše vnímání často naprosto odlišné od reality a jak „sexy plné křivky“ mají blízko k nezdravé a život ohrožující obezitě.  Nebudu soudit estetickou stránku věci, ta je totiž naprosto podružná. Ale jak se to vezme. Podružná je, ale má obrovský vliv na naší psychiku, protože je prostě vidět….a jsme zase na začátku….u naší hlavy, u našeho myšlení.
 

Začnu tím, jak jsem jednoho krásného dne šla na vstupní vyšetření kvůli rehabilitaci. Paní doktorka, drobná štíhlá blondýnka, věk cca 55 let, mě vyšetřila a mimo jiné do lékařské zprávy napsala: NADVÁHA. Je to zhruba 8 let, v té době jsem vážila cca 73-75 kilo, byla jsem na mateřské dovolené s dcerkou, které nebyl ani rok. A řeknu Vám jedno, vůbec jsem si tlustá ba ani oplácaná nepřišla, takže se mě to docela dotklo. Jenže v té době jsem nijak extrémně necvičila, v podstatě jsem se teprve vracela k předcvičování a objektivně posouzeno nadváhu jsem skutečně měla, podle BMI( Body Mass Index) určitě a paní doktorka prostě nebyla slepá.  Index BMI nad 25 je prostě nadváha, ať se nám to líbí nebo ne. A já měla v té době přes 26. 

Říkáte si, ale nějaké tabulky, nějaká čísla….Index BMI je světově uznávaný základní orientační index pro konstatování toho, zda jste s váhou v normálu nebo ne.  Řada z Vás mi odpoví, ale to je přece nesmysl, je dávno překonaný. No a já říkám, že není. Jediné osoby, u kterých bude výsledné číslo zavádějící jsou vrcholoví sportovci. A ruku na srdce kdo z nás to je? Kdo má na sobě tolik svalů, že i když mu výsledek BMI sdělí, že má nadváhu, může hrdě říct, ale podívejte se jsem samý sval a tuku mám minimum?  Myslím, že téměř nikdo  z  nás.  Význam a smysl BMI indexu jako základního orientačního ukazatele zdravé váhy bych prostě nezpochybňovala. 

Jinými slovy paní doktorka udeřila hřebíček na hlavičku. V té době jsem se naštěstí rychle rozpohybovala a přiblížila se hranici zdravé váhy a přes letité peripetie a jojo efekty jsem dnes v pásmu „normální váha, gratulujeme Vám.“  I já sama sobě gratuluji. 

Proč to vše píšu? Protože se neustále setkávám s tím, že se máme mít rády takové jaké jsme, i když jsme oplácané, obezní, při těle, tlusté, krev a mlíko….říkejme tomu jak chceme. Že máme být spokojené sami se sebou, máme mít rády svoje tělo, máme se s tím naučit žít. Pardon….ale tyhle kecy jsou podle mě cesta do pekel….cesta do pekel obezity a následných zdravotních problémů, frustrací a depresí.  Soudím podle sebe.  Z mého pohledu je totiž vrchol neúcty k sobě samé, ke svému tělu, a svému zdraví prožrání se k obezitě. Když jsem vloni dosáhla svého váhového rekordu  a sama sebe jsem nepoznávala na fotkách, první co jsem si řekla bylo: Jak jsem tohle mohla dopustit? Jak jsem sama sobě tohle mohla udělat? Ano, prožrala a proválela jsem se na hranici obezity. Krutá pravda. Krutá realita. Z mého pohledu je prostě obezita vrchol neúcty k vlastnímu tělu a zdraví.  Ano, teď už se blížím těm odnaučeným kuřákům….. 

A čert by mě pak vzal, když vidím….Miss plné křivky….Miss XXL…..Sexy boubelky….. a ty řeči kolem…..Jsem spokojená, jsem taková jaká jsem a nestydím se za to, líbím se sama sobě….

Pro mě to jsou prostě alibistický řeči. Ono se totiž v uvozovkách smířit s tloušťkou, říct si" jsem jaká jsem a taková se mám ráda", jeví jako mnohem snažší cesta….jenže jaká vlastně cesta? Cesta k čemu ? To přece žádná cesta není. Rozhodně to není cesta ke zdravému tělu ani duchu.  Je to cesta k falešnému sebevědomí a falešné spokojenosti.  V mých očích je to poraženecký přístup. Rezignace, ať se to jeví zcela opačně.

Každá v uvozovkách spokojená a smířená baculka by se probudila raději štíhlá. Akorát si to ty holky prostě nechtějí přiznat a tím, že se ještě sdružují do těch prazvláštních uskupení (Baculatý víkend, Bohyně v nás, Sexy boubelky apod.)ve smyslu společné neštěstí sbližuje, ustrnou na místě. Myslím, že nikoho nemůže motivovat parta lidí, která se utvrzuje v tom, že stav věcí je fajn, jsme v pohodě, jsme tlusté, smířené, spokojené, sebevědomé……to, že si s každým dalším kilem zatloukají hřebík do rakve? To je vedlejší, hlavně, že se mám ráda taková jaká jsem.   

Co je skvělého na tom, že:

•    Se potím jako prase.
•   V létě musím pod sukně a šaty nosit speciální prádlo, abych si neodřela stehna.
•   V tukových záhybech se mi dělají opruzeniny.
•  Když si zavazuju tkaničky je to dost nekomfortní, protože  mi vadí ten špek na břiše.
•  Když jdu do druhého patra, zadýchám se.
•   Mám problém si koupit padnoucí oblečení v běžných obchodech. Nekupuji to, co se mi líbí, ale to co mi je a co leccos zakryje.
•  Pokaždé když přijdu k lékaři, slyším: „Měla byste zhubnout nebo budete mít zdravotní problémy“ (pokud už je nemám).
•  Vaše klouby, srdce, vnitřní orgány pláčou pod zátěží, kterou jim nakládáte a jednoho dne vypoví službu……diabetes, vysoký krevní tlak, kloubní artróza, mozková mrtvice, infarkt myokardu, neplodnost, psychické problémy….

Opravdu jsem takto spokojená a sebevědomá?  Není lepší s tím něco udělat? Zkusit to? Přestat se uklidňovat těma pseudosebevědomýma kecama?

Není důvod se nenávidět za to jací jsme, ale také není důvod ustrnout na místě, vzdát to, uchlácholit se falešným sebevědomím a sebeláskou. 

Co tedy dělat? Jak začít?

No jednoduše….být k sobě naprosto upřímní, nalít si čistého vína. Bez řečí kolem, bez výmluv a obhajob. Podívat se do zrcadla a správně si ho nastavit. Naštvat se na sebe, říct si nebo napsat, o co v životě v obézním těle přicházím a co štíhlým tělem získám.

Holky, zkuste to. Fakt to stojí za to! Osobně lituji, že jsem se neprobrala dřív, byl to tak trochu ztracenej čas. Život v tlustém těle prostě není tak kvalitní jako v těle štíhlém….po všech stránkách.  Ale kdybych neprošla celým tímhle procesem, zřejmě byste nečetly tyhle řádky.

Takže vše je jak má být. 

Vlevo listopad 2016, vpravo listopad 2015

Vlevo a uprostřed listopad 2016, vpravo květen 2016

Přeji všem, kteří se hledají, neví, bojí se, mají pocit, že nejsou schopni změny, ať jejich okamžik prozření přijde co nejdřív.  Je to těžké, souhlasím. Je to neuchopitelné. Je to něco, co se nedá naučit, nedá se tomu poručit. Musí to uzrát.  A možná Vám zrovna tyhle řádky k tomu momentu pomohou. Moc Vám to všem ze srdce přeji.

Vaše 

JS