středa 16. října 2019

Teorie ideální váhy, která se vám možná nebude líbit

Nikdy jsem nebyla hubená či drobná. Ani jako dítě. Byla jsem malá a měla jsem krátký nohy, pořádný špalíky, žádný hubený tyčky, byla jsem taková celá bytelná. S pubertou jsem začala být holka "krev a mlíko" ač tohle přirovnání vlastně vůbec nemám ráda, protože si ho každý vykládá dost po svém. Měla jsem největší prsa ve třídě, což mě pěkně štvalo a ve 13 letech jsem už byla hotová ženská. Břicho, zadek, stehna. A překvapivě pořád krátký nohy 😁



Do kolonky "obézní dítě/puberťák" jsem ale zdaleka nepatřila. Nevím, jak bych to popsala, taková chytrá horákyně, ani tlustá, ani hubená. Měla jsem kamarádky hubenější než já (těch bylo pochopitelně víc), ale taky kulatější než já. A od mala jsem poslouchala: ty nikdy hubená nebudeš, protože u nás nikdo hubenej neni. Po kom bys asi tak byla, prosim tě? Prostě máš ty naše geny a hotovo!

6. třída...žádný tintítko jsem nikdy nebyla, ale tlusťoch taky ne!
Ale na geny se svádí leccos. A nadváha či obezita je dost často na prvním místě. Jenže co když nejste obézní? Co když jste úplně zdraví, výkonní, akorát nespadáte do fitness sixpack šuplíku? Jíte zdravě racionálně, přiměřeně sportujete, přiměřeně relaxujete, ale přesto jste větší, mohutnější, špekatější než Věrka, která nic nedělá a je jak lunt? To přece není možný......Ale je! A je na čase se s tím smířit.

Tak jako máme geneticky dánu tělesnou výšku či délku končetin, tak máme geneticky daný interval ideální tělesné hmotnosti. Řekněme plus mínus 5 kilo. A pro mnohé z nás to bude nemilý fakt, že to číslo je o dost větší než naše vysněná váha. Z této mystifikace vzniká spousta frustrací, úzkostí, depresí a taky poruch příjmu potravy. Jsou to všechno výdobytky dnešní doby. Naše babičky opravdu neřešily, zda mají žílu na bicepsu nebo vyrýsované břicho. Myslím, že své tělo braly naprosto neutrálně. Ani pozitivně, ani negativně.

BODY NEUTRALITY. Jediný správný vztah ke svému tělu, je vztah neutrální. To mi nikdo nevymluví. Nemám totiž ráda ani BODY POSITIVITY. Proč? Protože to zas zavání sebeláskou a "mám se ráda taková jaká jsem"(alibismus jako prase), z čehož mám kopřivku. A už jsem o tom TADY jednou psala 😉

Jak tuto ideální tělesnou hmotnost zjistit či poznat? Jak ji přijmout a jak se s ní popasovat? Správné odpovědi mají hodnotu výhry ve sportce.

Já svoji ideální hmotnost znám. Měřím 167 cm a značka ideál je rozmezí 69-75 kilo. No to je strašný přece. Ta je tlustá. Prý ideální hmotnost. Ano, je to tak! Jsem prostě bytelná, opakovaně mám změřený velký podíl svalové hmoty v různých "váhových" obdobích. Jak jsem na to číslo přišla? Úplně jednoduše: pozorováním. Většinu svého dospělého, přiměřeně aktivního života jsem vážila kolem 70 kilo, strop je pro mě 75 kilo. Když jsem otěhotněla, vážila jsem 71 kilo. Nikdo by o mně tou dobou neřekl, že jsem tlustá či mám nadváhu. Od 20 let, se dvěma přestávkami, pravidelně sportuji, už dlouho jím lépe než 90% české populace a váha v daném rozmezí je pro mě dlouhodobě udržitelná, bez extrémů a omezení. Taky už jsem si zkusila svoje maximum a to 85 kilo a to doufám, že se nebude nikdy opakovat. To bylo v době, kdy jsem zcela přestala sportovat, pohyb jako takový nula a vůbec jsem tomu nepřizpůsobila stravu.

Rozlučka se svobodou, cca 70 kilo

Na vrcholu mé lektorské kariéry, zhruba před 10 lety. Standardních 70 kilo :-) 
69 versus 85....vpravo už nikdy! 

Ale no tak! Mohla bys bejt přece štíhlejší, Jituš! No to určitě mohla. Taky jsem byla. Opakovaně jsem to zkoušela a podařilo se mi to. Ale VŽDYCKY jsem se za určitou dobu vrátila zpátky ke "své" váze a to přesto, že jsem dále sportovala a jedla pořád dobře. Jen jsem jedla víc a přestala jsem dřít 5x-6x týdně. Jednoduše jsem jen přestala žít v extrému a striktní disciplíně, protože to fakt nechceš. Chceš přece normálně žít, se vším všudy.
No ale Věrka měří taky 167 cm a váží 55 kilo. A je v pohodě, dokonce vlastně ani moc necvičí, jen chodí s pejskem a dětma ven a miluje dorty. A je krásně štíhlá, není ani hubená. Jojo, já Věrku znám, už jako dítě byla drobounká, samá ruka samá noha. Je taková vlastně celý život.

A je to v pořádku. Geny. Rozumíme?

Všechny ženy váží 70 kilo. Každý jsme originál a netřeba se s nikým porovnávat.
A ještě jeden, můj oblíbený příklad. Moje maminka váží celý život stejně. Je kulatá. Podle těch stupidních tabulek má nadváhu, ne-li obezitu. Říkáme jí motorová myš, nezastaví se celý den, jí úplně normálně, nepřejídá se, nepřemýšlí nad jídlem, v létě jí dává nějaké suroviny zahrádka, každý den vaří klasická jídla, občas vyzkouší něco nového. Je jí 71 let a je úplně zdravá. Pan doktor jí pokaždé říká: "Paní Králová, ne aby vás napadlo hubnout, to byste mi mohla onemocnět." Je v tom veliká pravda. Žije život bez výkyvů, pořád stejně. Stejně jí, stejně spí, stejně se hýbe.  Kéž bychom to my dokázali.

Tělesná hmotnost je zkrátka ZNAK, tělesný atribut, který má každý z nás nadělen do vínku. Na rozdíl od tělesné výšky s ním ale můžeme manipulovat, můžeme jej ovlivňovat. A já si říkám, co nám to ten bůh, nebo kdo vlastně, nadělil?  Nebylo by jednodušší, kdybychom s ní manipulovat nemohly (my ženy především)? Lidstvo by mělo o jeden globální problém méně. Ale dost fantazírování.

Vždyť kdo dnes vlastně ví nebo aspoň tuší, jaká je jeho ideální váha? Svět na straně jedné bojuje doslova s pandemií obezity, na straně druhé nás média a sociální sítě masírují fotkami vysekaných těl ve smyslu "kdo nemá sixpack, je horší člověk." Kde je nějaká úcta a respekt k vlastnímu tělu, ke svému základu, ke svým genům? Nevidím ji.

Zkuste se vrátit ke své podstatě, k tomu jaké jste byly, když jste o fitness, dietách, kalorických tabulkách, posilování a běhání neměly ani páru. Když jste byly zdravý, vysmátý, normální holky. A z druhé strany. Když jste nebyly obézní, nezajídaly jste rozchody, stres, necpaly se od rána do večera prefabrikátama a po svých nevyšly ani do prvního patra. Když jste byly zdravý, vysmátý, normální holky. Když jste to byly VY, nezdecimované dietami, přejídáním, leností, vyčerpávajícími tréninky. Tam někde bude ten váš bod zn. Ideál.

Aktuálně jsem ve svém ideálním bodě. 71 kilo. Plus 4 kila od ukončení soutěže Do Formy. To byl ten extrém, byť se mi samozřejmě vizuálně velmi líbil. Pocitově to bylo horší. Byla mi nepřetržitá zima, občas jsem večer vyluxovala špajzku a ledničku, pořád jsem myslela na jídlo, měla jsem výčitky svědomí, když jsem nešla cvičit, byla jsem často extrémně unavená, na EKG mi opakovaně naměřili 50 klidovou TF až se pan doktor velmi podivoval. Bylo to hezké, ale pro mé tělo nepřirozené. V té dané konkrétní situaci- tedy ve věku 46 let, při plném pracovním, podnikatelském a rodinném nasazení. Možná kdyby mi bylo pětadvacet, na pohodu práce, single život...asi by to bylo fajn zpestření a ta negativa toho celého procesu by nebyla tak razantní. Vždycky je totiž potřeba vše vnímat v soukolí životních podmínek. Nicméně interval ideální váhy se tím nemění, proto je to interval, nějaké rozmezí od-do.
66 kilo, 17% tělesného tuku. Hezké, ale za cenu velkého diskomfortu.

A dnes! 71 kilo a pohoda! 

Jak svoji ideální váhu přijmout, pokud je vyšší než je váš vysněný ideál? Prostě to přijmout. Jako fakt. Jako to, že mám krátký nohy. Budu je mít někdy dlouhý jak tejden? Těžko! Vše souvisí se sebepřijetím, s BODY NEUTRALITY. Tělo je schránka na orgány. Naším úkolem je udržovat ji co nejdéle funkční. Nelikvidovat ji obezitou, kouřením, přejídáním, dietami, tvrdými tréninky. Způsobů, jak ji ničit je spoustu. To nechceme. Chceme pravý opak. Takže se soustřeďme na funkčnost a zdraví, nikoliv na vizuál a krásu. Za sebe mohu říci, že ke svému tělu jsem měla vždycky úplně stejný vztah, respektive jsem sebe samu vnímala úplně stejně bez ohledu na váhu. Váha neurčovala moji sebehodnotu. Samozřejmě, že pokud jsem měla těch 85 kilo, byla jsem na sebe naštvaná, že jsem to nechala tak daleko dojít, vnímala jsem to jako "system error". Neměla jsem ale díky tomu nižší sebevědomí, chovala jsem se k sobě i svému okolí pořád stejně. Pořád jsem byla společenská, optimistická se sklonem k exhibicionismu 😆S úbytkem kil se moje sebevědomí určitě zvýšilo, ale spíš v tom slova smyslu, že jsem to dokázala, že jsem překonala překážky, svoje pohodlí, že jsem vyhrála bitvu. Prostě životní etapa. To sebepřijetí je základ. Je to cesta, často velmi dlouhá a klikatá.

Přestat vnímat svoji lidskou hodnotu přes tělesný vzhled je velmi těžký úkol, obzvlášť v dnešní době. Pokud to máte stejně jako já, pojďme si společně pogratulovat. Pokud jste stále na cestě, držím palce, ať jste brzy v cíli.

Co vy a vaše ideální váha? Znáte ji? Popasovali jste se?

Pište, moc ráda si všechno přečtu!

Vaše

JS