pátek 3. listopadu 2017

44 věcí, které o mně nevíte

Krásný listopadový den všem,

pokračuji v sérii nefitness článků a tentokrát Vám na sebe něco prásknu. Je to dost osobní a snad Vás to bude bavit. 44 faktů o mně. Zcela symbolicky podle počtu let. Takhle krásně to vyšlo.
  1. Jsem "Husákovo dítě". Pravé. Nefalšované. Ročník 1973. Takže jsem často trapně nostalgická. To bejvávaly časy. Když se odprostím od té nostalgie, časy to byly pěkně hnusný . Byla to ponurá, šedá, odporná, nesvobodná doba, která ničila lidskou důstojnost, kreativitu....prostě všechno. Nikdy více.

    Husákovo dítě....tuhle památku mají všichni, kdo se tehdá narodili
  2. Můj děda byl muzikantem v různých cirkusech. Takovým, jakým byl Václav Malina ve slavném seriálu Cirkus Humberto.  Byl ročník 1904. Hrál na  heligónku a kontrabas. Dědu jsem nepoznala, zemřel v roce 1961. Znám ho jen z cirkusových fotek.
    Z domácí kroniky

  3. Od 4. třídy nosím brýle. Kecala jsem u doktora, fixlovala jsem že špatně vidím. Chtěla jsem nosit brýle, být zajímavá. No chápete to? Já ne. Dodnes je mám a mám dioptrie č. 5,5. Nikdy jsem nezvažovala operaci očí. Své brýle miluju a neskromně si myslím, že mi i sluší. Už mi je nikdo neodpáře.
  4. Původně jsem textilačka. Mám vystudovánu SPŠ textilní v Aši, obor oděvnictví. Škola už bohužel neexistuje. Pocházím totiž z čistě textilní rodiny: maminka- dámská krejčová, tatínek-pánský krejčí. A obě babičky šily.
    Maturitní tablo...l.p.1991. Holky z textilky byly vždycky "tak trochu jiný"
  5. Mám ráda parfémy. Je to moje velká vášeň. Měla jsem jich nejvíce tuším 13. A mám rozmazlený nos. Jen tak něco mi nevoní. Mám se pořád na co těšit, protože mám pořád co objevovat. A co nakupovat.
    Moje aktuální sbírka
  6. Od mala jsem si hrála na školu, což mi zůstalo. Nakonec jsem vystudovala ekonomickou fakultu a pedagogickou fakultu. Kromě ZŠ a MŠ jsem učila a učím na všech stupních škol.
  7. Taky jsem podnikala, vlastně hned po škole jsem si založila živnost a mám ji dodnes. Momentálně neaktivní, ale její čas ještě příjde.
  8. Podnikala jsem v MLM. Měla jsem našlápnuto na direktorskou pozici. Zajímavá životní zkušenost. Nelituji. Dalo mi to dost na to, abych věděla, že tudy moje cesta nevede.  Nikdy a za žádných okolností. Nemám na to žaludek. A to je taky fajn vědět.
    Zajímavá životní zkušenost z MLM firmy Mary Kay
  9. Nemám ráda kočky.
  10. Nemám ráda cirkusy (kromě těch dědovo).
  11. Nemám ráda, když mi někdo kouká přes rameno a pod ruku, když něco píšu. Šlak by mě trefil.
  12. Jsem totální, ale absolutní kopyto na míčové sporty. Můj muž je miluje a hraje. Protiklady se přitahují.
  13. Vyrostla jsem na bigbítu. Můj taťka byl místním "bigbítovým guru". Absolvovala jsem s ním všemožné zkoušky a koncerty. Milovala jsem to. Díky blízkosti západních hranic jsme byli tzv. "u zdroje".
    Z rodinného bigbítového archivu
  14. Ve 20 letech jsem platonicky milovala Jima Morissona, frontmana skupiny The Doors ( v té době už nežil) a Michaela Hutchence, frontmana skupiny INXS. A ten už taky umřel. Ach jo! Přála jsem si kluka, který by vypadal podobně. Stalo se, pár jich bylo, ale k žití to nebylo.
    Michael....
    ....a Jimi.....podobnost čistě náhodná
  15. Nemám ráda čokoládu. A vůbec, na sladkém jsem neujížděla ani jako dítě.
  16. Miluju víno. Moc miluju víno. Až to není hezký, jak ho miluju.
  17. Miluju kávu. Vypiju 6 espress denně.
  18. Nikdy v životě jsem neměla dlouhé vlasy. Moje maximální délka bylo mikádo pod uši. ALE...už rostou...to už bylo nicméně tolikrát, že sama nevěřím, že to jednou bude do culíku.
    Před 20 lety....moje snad nejdelší vlasy
  19. Chvíli jsem si přivydělávala i jako vizážistka. Bavilo mě to. Šlo mi to. Ale skončilo to. Rozplynulo se to, přestalo mě to úplně bavit. Ostatně tak jako spoustu jiných věcí. Jak typické pro Blížence.
    Překrásná Linda....moje soutěžní modelka. Téma bylo "Pop Art"
  20. Jsem rozvedená a znovu žiju se svým mužem. Dvakrát jsem vstoupila do stejné řeky. Uspěšně a šťastně plujeme, spolu s naší desetiletou dcerkou,  už dalších 6 let. Občas nějaká bouřka, nečekaný vír a splav, znáte to. Ale zatím jsme to vždycky zvládli.
  21. Moc ráda vařím. Je to moje velké hobby. Troufnu si říct, že vařím dobře. Možná i výborně, podle ohlasů. Už v 7. třídě jsem psala, že chci být kuchařkou. Myslela jsem to smrtelně vážně. Napsala jsem si to i do přihlášky na další studium. Bylo mi to výchovnou poradkyní a rodiči rozmluveno. Bůh ví, kde jsem teď mohla bejt.
  22. Mám moc ráda háčkování a pletení. Je to pro mě velký relax. Jak to pěkně roste pod rukama. V jednu chvíli jsem se tomu věnovala hodně intenzivně. Sem tam i něco prodala. Baví mě to pořád, ale frekvence výtvorů je už hodně nízká. O to větší radost z toho je.
    Dárky pro přátele a známé....velká láska
  23. Když mi bylo asi 9 let, málem jsem otrávila svého o 7 let mladšího bratra. Rtutí z teploměru. Chtěla jsem změřit teplotu čaje, teploměr pochopitelně prasknul, rtuť se srazila do kuliček a já dostala hroznej strach... o sebe, ne o bratra. Co se stane, až se na to příjde. Práskla jsem se sama a strašně jsem brečela. Bráška přežil.
  24. Mám čuch na lidi. Intuici. Šestej smysl. Nikdy mě to "cosi" nezradilo. A proto mě vlastně nikdy nikdo nezklamal, nezažila jsem rozčarování. Vždycky jsem to tušila.
  25. Mám ráda Ostravu. Studovala jsem zde a taky čichla k aerobiku, který byl léta moji vášní a částečně obživou. Mám ráda to "černé" město. Má atmosféru. Genius loci.
    Specifická krása hornické Ostravy...vždycky mě dostane
  26. Jsem ujetá na nálevy z kyselých zavařenin, okurkama počínaje, feferonkama konče. Vypiju je s obrovskou chutí, kdykoliv.
  27. Mám ráda Itálii. Myslím, že jsem tam žila v minulém životě. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Mám dokonce pocit, že jim rozumím, když na mě mluví, byť italsky neumím ani slovo.
  28. Nesnáším bytostně rasismus a xenofobii. V současné době mě irituje politický populismus postavený na uprchlické vlně. Osoby, které tomuto podlehly a šíří ty prapodivné a často nenávistné statusy, fotografie a hoaxy na sociálních sítích, mažu z přátel. Nechci to číst. Jsou to prostě sračky. Sorry. Lepší slovo mě nenapadá.
  29. Miluji bytové vůně a doplňky. Obzvlášť svíčky Yankee Candle a Bridgewater Candle Company. A na vánoční dekorace jsem úplně úchylná. Vánoce musí být s kýčem přece.
  30. Jsem absolutní životní optimista. A myslím si, že tím jak myslím, si tvořím svůj život. Myšlenky jsou činy. Žiju to, co si myslím. Takže dobře a šťastně. Všechno dobře dopadne a děje se tak, jak má. Vychází to.
  31. Jsem tak trochu nemotorná a nepraktická. Kalamity Jane někdy. A proto mám vedle sebe svého muže. Praktika a šikulu. Kvete ze mě. Oprávněně.
  32. Jsem nadšeným uživatelem kosmetiky: tělové, pleťové, dekorativní, vlasové, každé. A myslím, že se v ní za těch 25 let i solidně vyznám.  A leze to dost do peněz.
  33. Mám ráda tanec. Ráda se na něj dívám a ráda i tančím. A myslím, že mi to i celkem jde.
  34. Ač miluju společnost, jsem ráda sama. Je mi se sebou dobře. Když nejsem s rodinou a spím mimo domov, vyberu si jednolůžkový pokoj.
  35. Moc ráda čtu. Zbožňuju nakupování knih a jejich vůni. Nepřečtených knih mám mraky. Do důchodu.
  36. Volila jsem, volím a vždy budu volit pravici. Lepší model, dle mého názoru, nikdo zatím nevymyslel.
  37. Nemám ráda country hudbu a dechovku. Jinak snesu snad vše.
  38. Nemám ráda westernové filmy.
  39. Miluju Vánoce a nesnáším Silvestra.
  40. Řídím se hesly: "Každý svého štěstí strůjcem." a "Jaký si to uděláš, takový to máš." Proto se straním lidí, co si neustále na něco stěžují a utápí se v sebelítosti. Pryč od nich. A zřejmě funguje zákon přitažlivosti, protože tito lidé mi často život nekříží. U mě zkrátka nepochodí.
  41. Nesoudím, mám pochopení snad pro všechny lidské slabosti. Sama jich pár mám.
  42. Neptám se. Když mi někdo chce něco říct, řekne mi to sám i  bez mých otázek.
  43. Už několik let nesleduju zprávy. A je mi fajn.
  44. Překvapivě a nečekaně moc ráda píšu. Proto tento blog.
Pokud jste dočetli až sem, gratuluji. Zajímá mě, jestli mám s někým něco společného. Pište, pište. Ráda si počtu a ještě raději odpovím.
Vaše
JS

P.S. Přístě už to bude k věci. Zase něco málo z mého  fitness lajfstajlu.

sobota 14. října 2017

Moje podzimní radosti

Krásný říjnový den všem,

pokračuji v sérii "nefitness" článků a tentokrát se s Vámi podělím o to, čím jsem si udělala radost. 



Jsem ženská, ráda nakupuji a ráda si dělám radosti.

Mám ráda svíčky Yankee Candle, kosmetiku, parfémy, knížky, oblečení, kabelky, dobré jídlo a víno, háčkování, vaření, psaní, blbůstky do bytu, diáře, papírnictví, fitness pomůcky....no je toho dost.

V tomto týdnu jsem si udělala radost tímto:

Svíčky Yankee Candle

Yankee Candle mám ráda už nějaký ten pátek. Ano jsou drahé. Ano, jejich kvalita je kolísavá. Přesto je zbožňuji.  Tentokrát jsem se naladila na podzimní a zimní vlnu. 

Dva vosky - jeden novinkový Warm Cashmere a jednu vánoční stálici Red Apple Wreath. Na první jsem zvědavá, přes obal cítím hebké pižmo, to by mi mohlo sedět. Věnec z červených jablek je pro mě absolutní vánoční nádhera. Bohužel aktuálně neměli klasickou střední ani velkou svíci, pouze vosk a svíci ve formě "dekor" a ta se mi vůbec vloni neosvědčila. Takže vosk si budu šetřit na Štědrý den, nevím, jestli to vydržím. Skořice, hřebíček, jablíčka. Boží. Přivoním a jsem u stromečku.

Malé čajové svíčky Moonlight - pánská svěží vůně pro mého muže do pracovny do jeho originálního svícnu. Měla jsem již ve vosku a je perfektní.

Malá svíce Oud Oasis. Vyzkoušeno ve vosku. Dokonalá podzimní, relaxační vůně. Sladká, ne příliš. Těžkého oudu se nemusíte bát. Pokud se ve vůních YC orientujete, typově připomíná moji lásku, kterou už prakticky nelze sehnat, a tou je Honey Glow.

A zlatý hřeb na konec. Velká svíce Angel´s Wings. Je andělská. Dokonalá. Vanilková, sladká, jemná, pižmově krémová, luxusní, vánoční.






Šminky 

Kosmetika je další moje velké hobby. Mám ji ráda od svých možná 18 let. Jakoukoliv. Vlasovou, pečující, dekorativní, tělovou. Troufnu si říct, že mám i slušný přehled (mimo jiné i díky kolegyním z kategorie beauty). V týdnu od 9. do 15. 10. je v drogeriích Rossmann sleva 50% na veškeré produkty dekorativní kosmetiky, pokud si koupíte více než dva. No tam jsem nemohla chybět (Šmajdo, díky). 

Co jsem si pořídila:

Honey Lacquer od Max Factor v odstínu Inguldent Coral- rtěnka s lesklým efektem. Parádní, hydratační, slušně drží vzhledem k vlastnostem, komfortní, voní po karamelu. Vytáhnu spíš v létě. Korálová je totiž moje nej letní barva.

Revlon Ultra HD Matte Lipcolor v odstínu 630 Seduction - tekutá matná rtěnka v nude neutrálním odstínu. Ideální pro mé, věkem opotřebované rty. Nedělá krustu, nezalézá do vrásek, je spíš saténová, komfortní,opravdu dlouho drží, voní tak nějak ovocně, neobtěžuje to. Pro mě asi největší objev, protože s matnými tekutými rtěnkami jsem si dosud moc neporozuměla. Skoro jsem to vlastně vzdala a hle, Revlon.

Essence Longlasting Lipliner tedy konturovací tužky na rty ve dvou odstínech: Girl Next Door a Lovely Frappuccino. Perfektní. Mám je i v  jiném odstínu. Luxusní výdrž, komfortní aplikace, tak akorát měkké. Lze je použít samostatně jako rtěnku.  Oba dva jsou v nude odstínech - jedna více do hněda, druhá více růžová. Obě si dobře rozumí s Revlon rtěnkou. V podstatě nechápu, jak je možné toto vyrobit za takovou cenu (cca 50 Kč, po slevě polovina). Hodně muziky za málo peněz.

Pudrové stíny na obočí od Dermacolu v odstínu 02. Dala jsem na tip od Hanky ze Sofastars, protože má poměrně vysoké nároky na kvalitu produktu a když něco objeví v drogerce, určitě to stojí za to. Odstín je možná malinko tmavší než jsem čekala, ale katastrofa to není. Zatím spokojenost. Příjde mi, že opravdu dobře drží a aplikace je úplně v pohodě. 

A nakonec dnes už legendární korektor Instant Anti-Age od Maybelline v odstínu Light. Obsahuje výtažky z goji a jakýsi haloxyl. Neměl by zalézat do vrásek a měl by zakrýt tmavé kruhy. Zatím jsem zkusila jednou. Má vysokou krycí schopnost, žádná katastrofa se nekonala, nic nikam nezalezlo. A ta houbička je celkem kjůt. 

Zatím jsem se všemi produkty spokojená, čas ukáže.  Suma sumárum jsem za vše dala 503 Kč. Krása. To jsem tam zkrátka nemohla nechat. Kdybych měla vybrat jeden produkt a dát mu nálepku TOP, byl by to Revlon Ultra HD tekutá matná rtěnka. 

Ořechová másla Nutspread

Šuplíku zdravé výživy se přece jen nevyhneme. Pořídila jsem si ořechová másla vyhlášené značky Nutspread. Jedná se o českého výrobce, což mě těší dvojnásob. Dnes už jsem tři ochutnala. Nicméně při výběru na e-shopu nastala naprosto klasická situace, kdy jsem jaksi asi hodinu vybírala a klikala a klikala a škrtala a škrtala. Nakonec jsem vybrala tyto druhy: arašídové, arašídové s kousky ořechů, ořechový mix, kešu+káva, kokos+mák,  vše v gramáži 250g. Dnes jsem ochutnala klasiku - oba dva druhy arašídového a ořechový mix. Výborné, jemné, chutné. Na další druhy se těším ještě víc, protože jsou pro mě nové. Dosud jsem ochutnala másla značky Šufánek, Delicious fitfood a klasiku z drogerie DM. Zatím vede Delicious fitfood. Dnes to bylo jen letmé ochutnání, jsem zvědavá, kdo souboj vyhraje. Velmi oceňuji plastové balení. Jakože eko nic moc, nicméně, obaly lze dále využít doma a hlavně je to bezpečné při přepravě. Zásilku od Šufánka jsem obdržela rozbitou, všude střepy a rozkydlé máslo. Ač nejsem úplně příznivcem plastu za každých okolností, toto mi příjde praktické. 




A poslední záležitost...

Knížky

Kdybych neučila, prodávala bych knížky. Nebo bych vařila. Čtení je moje vášeň už od dětství. Hltala jsem knížky jednu za druhou. Může za to moje babička. Chodila jsem s ní do knihovny ještě jako dítě v mateřské škole, kdy jsem samozřejmě neuměla číst. Moc moc jsem se těšila až budu sama důležitě chodit do knihovny, a tak se také stalo. Babička si standartně půjčovala až 6 knih měsíčně, vždycky všechny přečetla.  Nikdy jsem na ní neměla. Ale taky jsem ještě nikdy nebyla v důchodu.Třeba můj čas ještě příjde. 

Měla jsem různé etapy v životě, kdy jsem četla tu hodně, tu méně, tři roky zpět jsem byla v úplné krizi. Přečetla jsem tak dvě knížky za rok. To celkově špatné období se zkrátka promítlo i v tomto. Velmi těžko jsem se soustředila, nic mě nebavilo. Ani číst. Vše je naštěstí pryč a zas čtu jako o život. A jsem šťastná. V knihovně mám mraky nepřečtených knih a stále kupuji další. Knihy víc  kupuju než čtu. Šetřím si je na ten důchod. 

Dnes jsem koupila celkem 5 knížek. Dvě pro dceru, jednu pro muže a dvě pro sebe. Ty pro ostatní členy rodiny jsou už dárkem pod stromeček, proto jsem je nevyfotila....nikdy nevíš. 

Udělala jsem si radost českou kriminálkou a něčím naučným, jak jinak než z oblasti sportu. 
O Michaele Klevisové jsem už hodně slyšela, prý je výborná. A krimi je můj oblíbený žánr. A z českého prostředí...no už se nemohu dočkat. Kroky vraha je prvním dílem v sérii s kriminalistou Josefem Bergmanem, k dnešnímu dni je vydáno již pět nenavazujících pokračování. 

Petra Vabrouška asi netřeba představovat. Je to nestor českého triatlonu, borec na světové úrovni, navíc velký sympaťák. Po mé zkušenosti s triatlonem jsem neváhala a sáhla po knize Jak na triatlon. Je plná cenných rad, od výživy  po trénink, včetně praktických logistických tipů. Jelikož si opět v létě chci střihnout triatlon, možná dva, tři, myslím, že to je přesně to, co potřebuji. Ten svůj letní závod jsem šla naprosto laicky, v podstatě bez strategie. Tak uvidíme, kam se díky knize posunu.

Všechny knihy jsem nakoupila v knihkupectví Kosmas, kde byla v pátek 13., 13% sleva na veškeré tituly. Za týden tam mířím znova. Velký knižní čtvrtek 19. 10. nabízí další zajímavé tituly, které přinese Ježíšek mým nejbližším. Bonusem je 15% sleva na tituly, které tento den vyjdou.



To je z mých říjnových nákupních radostí vše. Pokud ještě stíháte a máte rádi kosmetiku, utíkejte do Rossmanna na slevy. Pokud milujete knížky, nezapomeňte na Velký knižní čtvrtek, který je jen 2x do roka. 

Čím si děláte radost vy? 

Těším se na Vaše příspěvky, moc ráda je čtu. 

Vaše 

JS


pátek 13. října 2017

Mami, co je to ta sebeláska? Každý o ní mluví....

Zdravím všechny moje věrné čtenářky a čtenáře,

jelikož nežiji jen fitness životem, mám pro Vás připravenou sérii tak trochu jiných článků. Začnu řekněme úvahou na téma, které na Vás vyskočí téměř po každém otevření sociálních sítích, obzvlášť pokud jste žena a tím je sebeláska neboli Self-love.



Řeknu Vám na rovinu, že jsem ve fázi, kdy mě to slovo neskutečně irituje. Kdykoliv otevřu YT, Instagram, FB, do tří minut čtu: hlavně se měj ráda, ty se nemáš ráda, sebeláska je základ, pokud nemáš ráda sebe, nemůžeš mít ráda ostatní, nemám se ráda blablabla atd. atd. Co to sakra je? Nabyla jsem dojmu, že čím víc se o tom píše, tím méně sebelásky je. Tedy eviduji zástupy, desítky, stovky v drtivé většině žen, které se rády nemají, respektive o tom takto píší na sociálních sítích.

Asi jsem už stará. Nerozumím tomu. Nikdy jsem totiž nepřemýšlela o tom, jestli se mám ráda. Fakt. Ono totiž před 20 lety slovo sebeláska snad ani neexistovalo. Proč píši před 20 lety? Protože pokud sleduji příspěvky a komentáře na dané téma, nedostatkem sebelásky "trpí" hlavně mladé slečny a dámy v rozmezí 15-30 let. Tedy před těmi 20 lety mi řekněme bylo právě tolik let. V slovníku té doby se totiž vyskytovalo slovo "sobectví". On totiž každý, kdo myslel především na sebe, byl označen za sobce.

Já nevím jak vy, ale já vždy myslela v první řadě na sebe. Na to, aby mi bylo dobře, abych se cítila dobře, chovala dobře, vypadala dobře, abych byla dobrá. Protože už dávno vím, že když jsem "dobrá", je to dobrý pro všechny. Všichni jsou spokojený. A ano, občas jsem od nejbližších slyšela, že jsem sobecká. Nehodila jsem to za hlavu, vždycky jsem o tom přemýšlela. A vždycky jsem došla k závěru, že přece nikomu neubližuji a nepáchám žádné zlo. Jen holt některé věci nedělám podle toho, jak chtějí ostatní, ale jak chci já.

Teď si možná říkáte, panebože, ona nad sebou nikdy nepochybovala, nedělala chyby, neměla výčitky, ? Ale kdeže! Těch chyb bylo, je a ještě bude. Vím o nich, většinou. Nehroutím se. Ničeho nelituji. Nemám výčitky. Když mám pocit, že je omluva na místě, omluvím se. Mám sebereflexi. Někdy za tu chybu dostanu od života "přes držku". Někdy se nepoučím a udělám jí znova. Nepřejte si slyšet, jak si pak spílám....slovy klasika: "Učitelka, ale naprosto nepoučitelná." Chyby patří k životu. Tečka. Chybovat je normální. Každý chybuje. Jsme lidi, ne stroje.

Nikdy jsem se extrémně nezaobírala svoji tělesnou schránkou, tedy tím, že mám velký nos, krátké nohy, velká prsa, mezery mezi zubama a já nevím, čím vším ještě. Prostě tím, co nemohu změnit a co mi bylo geneticky naděleno. Nepřemýšlela jsem o tom, že bych si třeba nechala zmenšit nos a prsa, upravit bolestivě chrup. Vždycky jsem prostě věděla, že tyto "nedostatky" mám a že každý přece nějaké má. Když už jsem něco řešila, tak to, co mohu změnit jen já sama, viz moje cesta za štíhlou postavou, láska ke kosmetice atd. S tím, co mi bylo naděleno jsem jednoduše smířená, vyrovnaná, to ostatní se v rámci možností snažím změnit. 

Umím si nastavit zrcadlo. Ve svém "tlustém" období jsem se například nefotila. Proto z těch nejhorších časů vlastně nemám ani žádné fotky. Věděla jsem, že mám problém, že jsem něco ve svém životě neukočírovala, že jsem prostě udělala chybu. Nechtěla jsem se na svou chybu dívat, mít ji na očích. I tak jsem o ní věděla a chvilku mi trvalo než jsem se zdravě na sebe naštvala a vše napravila. A přesto nemohu říct, že bych se v tomto období neměla ráda. Měla jsem se ráda pořád. Pořád jsem si dělala věci po svém, myslela jsem především na sebe, neřešila kraviny. Sebeláska totiž s váhou nemá vůbec nic společného. Ajaj, zas to slovo "sebeláska". Není lepší sebeúcta?  Se sebeúctou taky souvisí to, že jsem se naučila říkat ne. A to byla těžká práce. Už jsem naštěstí ve fázi, kdy nemám potřebu se všem zavděčit. Není důvod. Moje "cena" se tím nezvýší, spíš naopak. S tím souvisí i to, že naprosto bytostně nesnáším pochlebování a vlezdoprdelkovství. Je to vrchol nesebeúcty.


To jak to mám, mi příjde normální. Možná je to jen věkem. Dnes mohu říci, že jsem opravdu šťastná, že jsem svoje léta 15-30 prožila v úplně jiné době. V době kdy neexistovaly sociální sítě, tudíž jsem neměla potřebu se x- krát za den fotit a vystavovat se lajkům, dislajkům a komentářům. V té době jsem buď studovala, pracovala, pracovala a studovala zároveň, předcvičovala, ve volném čase opět cvičila, pařila s kamarádama, vařila nebo si četla. Prostě jsem žila, tvořila, bavila se. 

Takže jak to s tou sebeláskou vlastně je?

Sebeláska je dle mého sebeúcta, sebeuvědomění, sebedůvěra,  sebereflexe. Jednoduše řečeno zdravý vztah sám k sobě. Jak ho najít? Jak ho vybudovat? Těžká otázka. Nechci moralizovat ani radit. Jsou to moje myšlenky, moje poznatky, moje zkušenosti.Takže kdyby za mnou přišla moje dcera a zeptala se: "Mami, jak se mám mít ráda? Víš, každý o té sebelásce mluví a já vlastně vůbec nevím, co to je." 

Moje zlatá holčičko, zkus to takhle:

  • méně se foť a méně prožívej život na sociálních sítích, možná nejlepší to úplně zrušit (říká královna prokrastinace, která tráví svůj čas často na FB. Ale Instáč už jsem zrušila).
  • tvoř, cokoliv. Dělej to, co Tě baví a co Ti dává smysl, aspoň ve volném čase, když už ne ve škole či v práci.
  • neřeš minulost, odpusť všem všechno (hlavně mně), ať je to cokoliv. Strašně se Ti uleví.
  • chovej se tak, aby Ti ze sebe nebylo špatně. Každý máme nějakou svojí vnitřní morálku, tak jí cti. No někdy Ti malinko možná šoufl bude. Ale vše jde napravit. Máme slovo promiň a taky sebereflexi že. Víš ta sebereflexe...prostě občas je potřeba nastavit si zrcadlo a říct si: "podělala jsem to a musím to napravit."
  • neřeš to, co nejde změnit-malý/velký nos, krátké nohy, širokou pánev, objemná lýtka, malá prsa, strie na břiše atd. Je to ztráta energie a času. Ku své spokojenosti, změň to, co změnit lze, tak aby Ti bylo fajn.
  • starej se o tělo a duši, tak aby Ti bylo dobře. Jak pravil klasik:"Ve zdravém těle, zdravý duch". Sportuj pro radost, užívej si zdravého a chutného jídlo. S ničím to moc nepřeháněj. Vše se zdravým rozumem.
  • nauč se říkat NE na věci, které se Ti příčí. Nemusíš se nikomu zavděčit. S každým takovým činem klesá Tvoje hodnota. Klesáš tím v očích svých, i v očích druhých.
  • neřeš ostatní, oni Tě taky neřeší. Fakt ne. A když jo, tak pár vteřin. Každý má svých strarostí dost. S nikým se neporovnávej...vlastně jo...se svým včerejším já.
  • vybírej si lidi kolem sebe. Vím, někdy to nejde. Ale kamarády si vybírej určitě. Pryč od negativních lidí, co si pořád jen stěžujou. Táhnou Tě dolů do jejich bahna.
  • občas udělej dobrý skutek, i malinkej. Uděláš radost druhým i sobě. 
  • buď ráda sama se sebou, užívej si ty chvíle. Nemusíš být pořád mezi lidma a ve společnosti někoho. Někdy je fajn být sám. Zalézt si. Uvidíš, že Ti bude dobře. Si sama sobě nejlepší kamarádkou.
  • občas vypusť svoji temnou stránku, každý ji má a někdy je třeba ty dveře otevřít. Křič, breč, bouchni si, udělej něco hnusnýho. A nestyď se za to. Uzavři smír se svým horším já, ale dej mu i kousek prostoru.
  • neber se tak vážně. Nejsi ředitelka vesmíru ani Bůh. Není nad to si ze sebe občas udělat srandu.
  • vše je jak má být. Tam, kde jsi teď, jsi správně.
 Je toho hodně viď? Ale máš spoustu času to všechno zkusit. Začni ale HNED, malými krůčky vpřed ke svému vlastnímu já. 




P.S. Ach ano dětství, na to jsem zapomněla. Bylo v pohodě. Žádné extra povzbuzování a podpora, žádné extra zvyšování sebevědomí se nekonalo. Ale ani žádné ponižování, extrémní kritika...nepamatuji si žádný extrém. Nikdy jsem nikam neměla ušlapanou cestičku, moji rodiče jsou úplně obyčejní lidé, možná až neobyčejně obyčejní. A ja jsem za to ráda.To jak mě vychovali, co mi předali, nepředali, co zvládli, nezvládli....udělali to úplně nejlépe, jak v ten moment mohli. S nejlepším vědomím, svědomím a pro moje dobro. Děkuji. A takhle to udělali i Vaši rodiče, bez vyjímek.

 Tak...nakonec je to velmi osobní článek, ale ono to snad na toto téma ani jinak nejde. Jak vnímáte mediální masírku ohledně sebelásky vy? Jakou cestu sami k sobě jste ušli? 

Pište, moc ráda si jako vždy počtu. 

Vaše 

JS

úterý 3. října 2017

Můj měsíc se Zuzkou Light

Krásný podzimní den všem,

na začátku září jsem se rozhodla, že dám šanci ikoně on-line tréninků Zuzce Light. Ptáte se proč šanci? Pokud mě nějakou dobu sledujete, tak víte, že nejsem úplný nadšenec a fanda všech možných lekcí na YouTube ani jiných on-line tréninků. Je to do jisté míry dáno tím, že jsem sama byla trenér. To je prostě stigma, které Vám jen tak nikdo neodpáře. Hlavně to máte tak hluboce pod kůží, že se toho jen tak nezbavíte a skutečně to velmi ovlivní Váš pohled, názor  a přístup k jiným tréninkům a trenérům.

Zuzku znám virtuáně léta. Vždy, když jsem zkusila nějaký její volný trénink na YT,  byla to katastrofa. Katastrofa pro mě. Vůbec mi to nesedlo, nestíhala jsem jí (no jistě, moje kondička nebyla úplně v TOP formě), nezvládala jsem technicky řadu cviků a kombinací. Výsledkem bylo znechucení. Většinou jsem lekci ani nedokončila. Takže co se stalo, že jsem si na měsíc předplatila její virtuální tělocvičnu ZGYM? Může za to Kristina Čechová a moje blíženecká povaha, která nesnáší stereotyp, miluje změny, novinky a osobní výzvy. Kristina má moc ráda tréninky se Zuzkou, je to na ní i dost vidět (ta postava....ach), často o ní píše i na svém blogu a je velmi oblíbená i v její  FB skupině Moje tělo. Tak jsem tak jednou nezávazně v rozhovoru s ní prohodila, že jí tak chválí, že jí snad zase zkusím....načež Kristi reagovala: "Jestli si zaplatíš ZGYM, tak já snad vyběhnu"(nesnáší běh). A bylo hotovo. Tohle opravdu stačilo napsat jednou.



31. srpna večer jsem se zaregistrovala a zaplatila si měsíční předplatné ZGYMu (je to pouhých 9 dolarů a platbu provedete kartou). Přístup obdržíte prakticky okamžitě po zaplacení, takže jsem se hned vrhla na průzkum všech možných lekcí. Musím říct, že výběr je takřka nekonečný. Můžete si filtrovat lekce podle různých kritérií, což je skvělé - podle náčiní, náročnosti, partie, délky lekce, stylu apod. Nebo můžete zkusit systém týdenního rozpisu lekcí, který je obvykle sestaven tak, že obsahuje HIIT trénink, posilovací trénink s vlastní vahou, posilovací trénink zaměřený na jednu partii, posilování s náčiním a dva pomalejší silově-protahovací tréninky. Je skutečně jen a jen na Vás jaký systém si zvolíte. 

Prvního září jsem začala. Nebudu Vám tady rozepisovat, co vše jsem cvičila, spíše se pokusím o všeobecné zhodnocení.

Celkem jsem odcvičila 23 workoutů. Nepočítám zahřátí a závěrečné protažení, které jsem též občas cvičila se Zuzkou. Převažovaly lekce Bodyweight for Beginners, Tabata Fit Slide for Beginners, Stretch and Tone, občas něco s kettlebellem, gumou a balónem. Byla jsem malinko limitovaná vybavením, protože plnou výbavu mám v tělocvičně, do které jsem se dostala jen jednou. Doma mám jen balón, gumu, hadříky ála slidy a cca před týdnem jsem si donesla z tělocvičny kettlebell.  Bohužel mě v polovině měsíce přepadla lehčí viróza, tudíž jsem si dala na 8 dní pauzu. Přidaná hodnota tedy není úplně kompletní, ale vše doženu v dalších měsících. Pokud jsem mohla, cvičila jsem Zuzku denně, někdy i dva (jednou 3) workouty, nevěrná jsem byla jen dvakrát - jednou s během a podruhé s jógou.


Kdybych to měla zhodnotit co nejstručněji:  jsem velmi spokojená, ne-li nadšená. Můžete si vybrat doslova z tisíce lekcí podle Vašich zvolených kritérií. Každá lekce obsahuje tzv. "Workout Breakdown", neboli představení cviků. Některé lekce to mají jen jako popis, u většiny nových lekcí je krátké instruktážní video. Tudíž mrknete a zhodnotíte, zda je to to pravé, na co máte momentálně čas a náladu. Předejdete tím překvapení a rozčarování uprostřed lekce, což byl můj věčný problém v předchozích pokusech se Zuzkou.

Lekce jsou obvykle velmi intenzivní, tudíž efektivní a ve většině případů Vám nezaberou více než 30 minut. Většina tréninků má dokonce kolem 20 minut. Dejte si pozor na označení lekcí. Pro úplné začátečníky jsou připraveny lekce Bunny Slope, ty jsou volně k dispozici na YT. Nenechte se zmást označením "for Beginners". Takto označené lekce jsou určeny pro středně pokročilé, ač to v názvu nemají. To začátečnické označení totiž znamená, že se jedná o lekce základních cviků a jejich snadnějších variací a kombinací.  No řeknu Vám, že jsem často měla hodně práce je zvládnout. Tohle je možná jediný bod, který bych jinak skvělé Zuzce vytkla. Je to zkrátka matoucí. Můj osobní problém pak je "stíhání" cviků. Musela jsem se často soustředit na provedení a Zuzka už mi utekla. Mě to zkrátka ruší a bourá celý trénink. Tady opravdu doporučuji zhlédnout celý Workout Breakdown, případně si cviky sepsat, nastavit časomíru a jet svým tempem.

Moc se mi líbí to, že Zuzka velmi dbá na formu a provedení cviku. Její "Focus on the Form" je její mantra, kterou od ní uslyšíte téměř u každého cviku. Ona sama je nesmírně precizní a to je pro mě obrovské plus. Je to důkaz naprosté profesionality, která často u jiných trenérů chybí.

Po 30 minutách se Zuzkou ze mě vždycky, ale opravdu vždycky doslova lilo. Nedovedla jsem si představit, že budu cvičit dalších třeba 30 minut. Její krátké tréninky jsou opravdu zcela dostačující. Je to dáno tím, že workouty jsou většinou poskládané z komplexních cviků, těch izolovaných je naprosté minimum. Tím je zajištěna maximální efektivnost celého tréninku. 

Moc se mi líbí celková koncepce stránek. Vše je přehledné, nemusíte umět bůhvíjak anglicky, ale uplně základní znalost se hodí. A navíc Zuzka mluví tak krásnou českou angličtinou, že mám pocit, že na mě mluví svojí/mojí mateřštinou. 

Při mém současném pracovním vytížení jsou pro mě lekce v ZGYMu úplně ideální. Nemám zkrátka času nazbyt, takže cvičení kolem 30 minut je pro mě značka ideál a není v podstatě prostor pro žádnou výmluvu. 20-30 minut denně má čas každý.

Pokud Vás osobnost Zuzky více zajímá, doporučuji shlédnout rozhovor na DVTV v češtině. Její příběh a osobnost  je velmi inspirující. Takový doslava "An American Dream" aneb Jak Zuzka ve světě ke štěstí přišla (ona k němu ale nepřišla, těžce si ho vydřela). Její příběh mi jen potvrzuje jedno dávné moudro, že pokud silnému jedinci budete házet klacky pod nohy, on sice klopýtne, ale záhy se po nich vyšplhá do nebeských výšin. 

Zuzce zůstávám věrná minimálně celý podzim....spíš podzim a zimu. Na jaře mě to bude zase lákat víc na kolo a do běžeckých bot. Ale vlastně kdo ví?

Znáte Zuzku Light? Jak se Vám líbí její lekce? Láká Vás je vyzkoušet?

Pište, moc ráda si jako vždy počtu.

Vaše

JS


úterý 29. srpna 2017

Jídelníček od výživového poradce? Spása nebo past?

Moc Vás všechny po delší pauze zdravím,

léto a plavková sezóna jsou pomalu za námi a já se rozhodla spontánně napsat článek na téma velmi diskutabilní, a to jídelníčky sestavené tzv. na míru, nebo chcete-li jídelníčky od výživových poradců.

Opět to nejdřív vezmu z vlastní zkušenosti. Nikdy jsem si jídelníček nekoupila, nikdy. Pokud se mi do ruky nějaký jídelníček dostal, byl to jídelníček určený buď někomu jinému, nebo jídelníček stažený z internetu, nebo mi ho kamarádka odkudsi nakopírovala. Prostě primárně špatně. Nu vždycky jsem nějak začala, vydržela dva dny a skončila. Proč? Protože tý rejže tam bylo moc, protože nemám ráda polystyrén ergo pufovaný rýžový chlebík, protože nemám ráda knackebrot, protože nemusím banány, protože toho masa je málo.....protože...protože....protože. Tisíc protože. Už Vás slyším. Výmluvy, nebyla pevná, neměla disciplínu, neměla vůli. Ano, neměla. Neměla jsem vůli jíst něco, co mi nechutná a to denně, neměla jsem vůli jíst hromady rejže jen proto, že to tak jí všichni. Sorry jako... 




Věděla jsem, že tudy moje cesta nikdy nepovede. Teď si jistě říkáte: ale vždyť to nebyl jídelníček na míru. Byl to "jakýsi" jídelníček pro "kohosi". Máte pravdu. A jsme u toho. Jsme u fenoménu dnešní doby. Jídelníčky na dálku. Jídelníčky na internetu. Anonymní jídelníčky. To je cesta do pekel. Na internetu dnes nabízí služby výživového poradce kdekdo, často s vidinou "rychlých peněz". To je realita. Kontaktujete daného odborníka. Ten si zjistí pár základních informací, obvykle výšku, váhu, věk a kolik chcete zhubnout a za pár hodin obdržíte do mailu krásně seskládaný jídelníček. A vzhůru do toho. Peníze fuč. Poradce Vám možná odpoví na pár dotazů, komunikace slábne. Tím obvykle všechno končí. Možná něco zhubnete, možná ne. Většinou se dostanete do mrtvého bodu. Neboli zase se nic neděje. Co dál? Kontaktujete opět výživového poradce. Když máte štěstí na slušného, odpoví Vám, přeskládá Vám jídelníček a jedete dál. A nic neplatíte. Když štěstí nemáte, reakce žádná a nebo ano, ale za peníze. Tato situace končí zřídka úspěchem, tedy trvalým zhubnutím, které bude spíše Vaše zásluha, respektive zásluha Vašeho aktivního přístupu a štěstí, že Vám jídelníček sednul. Většinou to končí patovou situací, kdy trochu zhubnete, ale není to ono a za pár měsíců jste tam, kde jste byli. Jste demotivovaní a znechucení. Možná paušalizuji a vím, že se mezi těmi stovkami poradců najdou i opravdoví profesionálové, pro které nejste jen zdroj příjmu, uplatňují individuální přístup, komunikují, dokáží Vás správně namotivovat a nasměrovat, zkrátka jste pro ně "objekt zájmu", člověk s konkrétním problémem, který Vám pomohou vyřešit. Díky bohu za ně.

Jak ale poznat toho správného, kvalitního výživového poradce? Těch bodů je několik. Určitě to jsou kladné reference a doporučení ostatních klientů. Dále bych se podívala na oficiální internetové stránky dotyčného. Z mého pohledu prostě stránky na Facebooku nestačí, to je ale můj subjektivní názor. Dalším ukazatelem, byť velmi diskutabilním, je cena. Kvalitní na míru sestavený jídelníček prostě nemůže stát 200 Kč ani 500 Kč. Pokud se na to podíváme z druhé stránky, tak samozřejmě vysoká či vyšší cena také není zárukou kvality. Nicméně příliš nízká cena je podezřelá vždy. Po navázání kontaktu s poradcem byste měli dostat do rukou dotazník, který by měl obsahovat mimo základních osobních dat otázky týkající se alergií, zdravotního stavu, oblíbených a neoblíbených potravin, stylu stravování, pohybových aktivit, zaměstnání apod. Ideální je, pokud vyplníte dotazník na určení metabolického typu, případně doplníte o dokumentaci z InBody (Bodystat) vyšetření, které je poměrně přesnou a podrobnou analýzou nejen váhy, ale i množství tělesného tuku, vody, svalů a dalších tělesných parametrů.

Nezapomeňte na to, že až v momentě, kdy bude mít výživový poradce dostatečné informace o Vaší osobě, může Vám sestavit jídelníček na míru. Pokud informace nevyžaduje, a přesto obdržíte "jídelníček na míru", věřte, že jen sáhl do databáze řekněme 12 typových jídelníčků a jeden z nich Vám poslal a Vy jste mu velmi lehce nechali vydělat peníze. Po obdržení jídelníčku a zahájení "procesu" je obvyklá komunikace mezi klientem a poradcem. Frekvence je velmi individuální samozřejmě, někdy jde vše hladce, někdy se jídelníček musí upravovat či podrobněji vysvětlit. Po nějaké době, respektive po úspěšné redukci, by měla následovat i úprava jídelníčku na tzv. reverzní dietu, kdy redukce už není nutná a naopak se příjem mírně a pomalu zvyšuje. Z výše uvedeného vyplývá, že zkrátka kvalitní osobní jídelníček nemůže stát 200 Kč.

Typů jídelníčků je mnoho, bývají různě strukturované. Některé jsou velmi striktní, máte přesně určenou gramáž konkrétních potravin, zcela konkrétní jídla a menu. Jiné jsou více "edukativní", tedy v podstatě "učí" klienta správným návykům, správným velikostem porcí, správným poměrům makroživin, dává více prostoru fantazii při sestavování jídel apod. Osobně se mi líbí více druhá cesta, ta je z dlouhodobého pohledu jednoznačně efektivnější a měla by zaručit bezproblémový přechod na období "po jídelníčku". 

Z mého pohledu dávno překonaný talíř, který je však stále modlou a dogmatem spousty
"vyživářů"
 Samozřejmě že existují i výživoví poradci, kteří nepracují pouze on-line, ale upřednostňují osobní výživové poradenství "face to face". Tento způsob práce je mi mnohem bližší. Není nad osobní kontakt a vazbu. Práce z očí do očí má úplně jiný dopad. Samozřejmě že ani tato služba Vám nezaručí 100% úspěch. Vždy bude záležet jen a jen na Vás. Ať už si vyberete služby poradce na dálku nebo poradce osobního, vždy budete jen Vy sami klíčovým faktorem úspěchu.

Výživové poradenství je obrovský byznys založený na jedné lidské klíčové vlastnosti a tou je lenost. Teď jsem možná řadu z Vás trochu "nakrkla". Domnívám se totiž, že pokud člověk netrpí obezitou 3. stupně, kdy je vhodné hubnutí pod lékařským dohledem, tak se opravdu sám zvládne naučit správně jíst a hubnout. V dnešní době je tolik kvalitních zdrojů informací (ale i nekvalitních samozřejmě), tolik skvělých knih, které Vás srozumitelně provedou zdravým a racionálním stravováním, ale i rozličnými tělesnými pochody a funkcemi, že opravdu "nevím jak" je jen výmluva. Správně by mělo být "nechci vědět jak". Tyto knížky obvykle obsahují i celou řadu jednoduchých receptů pro každou příležitost. Pokud se vydáte cestou "sám sobě výživovým poradcem", uvidíte, že Vás to bude bavit, budete objevovat, budete i chybovat, cesta bude možná delší, ale s jistým výsledkem. Tato cesta Vás naučí jinak myslet. Myslet aktivně, samostatně, odpovědně, s vědomím, že úspěch je jen a jen ve Vašich rukách.

Moje tipy na skvělé a jednoduché knížky:
Od Michala Josefa Tótha a Pavla Waleka 
Od Břicháče Toma
Od Kristiny Čechové

Něco trochu více odborného, ale stále čtivého: 
Od Jillian Michaels
Od Petra Fořta 

Promiňte mi ten trochu moralistický, možná až patetický závěr, ale tak to je. Žádný poradce Vás nespasí....jen Vy sami jste "tvůrcem svého těla a zdraví."

A jaké jsou Vaše zkušenosti s výživovými poradci? Pomohli Vám jejich jídelníčky k vysněnému tělu? Nebo tomu bylo spíše naopak? Nebo sázíte pouze sami na sebe?

Pište, moc ráda si počtu.

Vaše

JS

čtvrtek 18. května 2017

Low carb - moje cesta a zkušenosti

Krásný den moji milí čtenáři.

Jelikož jsem aktivní na sociálních sítích, kde sdílím různé střípky z mého "fit" života, dostávám každý týden spoustu dotazů  a to zejména na jídelníček.

Pokud mě sledujete víte, že můj pokrok byl způsoben zejména přechodem na low carb stravování, tedy stravování s nízkým obsahem sacharidů. Tomuto tématu jsem se věnovala už dříve a to ZDE a také TADY.

Nicméně kolem low carb stravování panuje pořád mnoho nejasností a mýtů, které bych ráda vysvětlila. Také bych Vám chtěla ukázat můj současný třídenní jídelníček, abyste měli konkrétnější představu o tom, co běžně jím.

V první řadě jedna důležitá informace: tento článek neberte jako návod na hubnutí. Berte ho jako zdroj poznatků a hlavně, a to zdůrazňuji obzvlášť,  jako moje osobní zkušenosti a tipy. Co funguje mně, nemusí fungovat Vám. Každý jsme jiný, každý jsme originál a každému tak trochu jinak funguje ta "chemická továrna" jménem metabolismus.

Už v minulém článku jsem psala, že je pro mě metou nejvyšší tzv. intuitivní stravování, tedy stravování pod heslem: "dej tělu, co si žádá v přiměřeném množství z pokud možno čistých surovin".  Tohoto hesla se snažím držet, respektive už na to ani moc myslet nemusím a jsem přesvědčena, že se mi to daří (nejsem stoprocentní, nejsem robot, jsem člověk, takže buďte v klidu, občas to trochu přepísknu a nebo si v klidu a s radostí "zahřeším", i to patří k intuitivnímu stravování). Když se ale podívám na skladbu svého jídelníčku, řeknu Vám jedno: je to pořád low carb. Moje tělo to žádá, říká si o to, dělá mu to dobře. Takže první a zásadní informace: low carb není dieta. Je to cesta, směr stejně jako třeba vegetariánství. Na jejím začátku je vědomé rozhodnutí, samozřejmě. Prostě to zkusíte. Po nějaké době zjistíte, zda Vám to vyhovuje či nikoliv. Ta doba je u každého jiná. Z mého pohledu jsou tři dny málo, i týden je málo, měsíc by měl "na zkoušku" bohatě stačit.

Co je to low carb a ketóza - stručně a jasně


Low carb (nebo chcete-li low carb high fat - málo sacharidů, hodně tuků - LCHF) stravování je založeno na sníženém příjmu sacharidů. No super informace ne? Tak konkrétněji. Principem je tedy vyřazení veškerých cukrů a škrobů z jídelníčku, tedy eliminace jednoduchých cukrů, pečiva, těstovin,  rýže zkrátka veškerých komplexních sacharidů. Otázka každého, kdo poprvé přičichne k LCHF zní: "Co tedy budu proboha jíst?" Je to jednoduché. Tuky a  bílkoviny. Sacharidy budu přijímat ze zeleniny a ovoce, které obsahuje méně fruktózy.

A následuje další otázka: "Kolik tedy sacharidů můžu za den sníst?" Tady bych si dovolila rozdělit LCHF do tří urovní:
a) extrémní LC - do 20 gramů sacharidů za den. Na této úrovni se tělo přepíná do tzv.ketózy. Ketóza je stav, kdy tělo využívá jako primární zdroj energie tuky, tedy lépe řečeno ketony, které jsou produkovány v játrech z mastných kyselin a to v důsledku absence glukózy/cukru. Glukóza je ale důležitá pro některé tělesné funkce, tudíž je opravdu nežádoucí sacharidy vyřadit zcela. Low carb není No carb. Být v ketóze znamená hubnout a to někdy velmi rychle. Musíte ovšem tělu dodat tolik potřebné bílkoviny a tuky. Jen tehdy dojde k redukci tuků, nikoliv svalů. (to nechceš).  Ketóza není pro lidské tělo nebezpečná, je dokonce přirozená už z evolučního hlediska. Opravdu se jí bát nemusíte. Ketóza se často zaměňuje s ketoacidózou, což je stav nebezpečný pro diabetiky, kdy na vině je kyselina nikoliv ketony.  Problematiku diabetes a low carb stravování zde nebudu rozebírat. Je to poměrně složité, ale velmi zajímavé a o tom třeba až někdy jindy. 

b) střední úroveň LC - 20-50 gramů sacharidů za den. I při této úrovni se tělo většiny lidí nachází v ketóze a tělo bere energii z tuků, pořád pěkně svižně.

c) komfortní úroveň LC - 50 - 100 gramů sacharidů za den. Tělo už obvykle nejede v ketogenní zóně. Z mého pohledu je toto trvale udržitelná úroveň LC pro většinu lidí, kteří se pro tuto cestu rozhodnou. Chtěla bych však podotknout, že v odborné veřejnosti se za low carb považuje jídelníček do 150g sacharidů denně. Pro mě osobně je 150g v mém obvyklém denním režimu hodně

Proč low carb aneb přeceňované sacharidy


A teď už v tom máte asi úplný guláš. Kde mám jako začít? Záleží, co je Vaším cílem. Mým cílem bylo prorazit dvouměsíční stagnaci a zhubnout. Byla jsem pořád pěkně tučná. Několik měsíců jsem se stravovala zdravě. Opravdu. Z počátku jsem zhubla, 4-5 kilo za 6 týdnů. A pak dlouhé dva měsíce nic. Příčiny stagnace byly dvě. Jednak poměrně velká gramáž porcí, na což jsem přišla asi až po půl roce, kdy jsem jen tak pro info začala pár dní jídlo vážit a počítat. Dost jsem se divila, jak vypadá 100 gramů ovoce.  A hlavně velké množství sacharidů v jídelníčku. Neboli sacharidy k snídani, k dopolední svačině, obědu a odpolední svačině...no a večer bez sacharidů. Nepřipomíná Vám to něco? Ano, přesně, 9 z 10 výživových poradců by bylo nadšeno. Mé tělo nikoliv. Navíc jsem ráno po ovesné kaši slazené "zdravým" medem měla za dvě hodiny hlad a dala jsem si co? No přece ovoce. Moje myšlenky se točily stále kolem jídla. Musím se nasvačit, musím se naobědvat, mám zase hlad. Všechno špatně. 

Dostáváme se tedy k tomu, proč je pro většinu lidí vysochosacharidová strava problém a proč se vlastně sacharidy tak přeceňují. 

Lidské tělo, pokud těžce fyzicky nepracuje nebo vrcholově nesportuje, nedokáže tolik sacharidů prostě využít. Co s těmi sacharidy tedy udělá? Správně, uloží  si je do zásob v podobě tuků. Navíc tělo krmené převážně sacharidy se stává rezistentním na klíčový hormon a tím je inzulín. Tělo při dlouhodobé vysoké konzumaci sacharidů v kombinaci se ztuženými tuky stále produkuje inzulín, slinivka jede jako o závod....až jednoho krásného dne už prostě nemůže, vyčerpá se. Už žádný inzulín. Co se stane? Tušíte? Diabetes II. typu. Civilizační onemocnění, které způsobuje obrovské druhotné zdravotní komplikace a pokud se neléčí je smrtelné. 

Proč se tedy sacharidům přisuzuje takový význam? Asi jste už někdy slyšeli, že mozek pro svoji  správnou a efektivní činnost potřebuje sacharidy, chcete-li cukry...je to jeden obrovský mýtus. Mozek, stejně jako jiné tělesné orgány dokáže jako zdroj energie plně a efektivně využít právě ketony, tedy tuky. Někteří odborníci tvrdí, že je to pro mozek dokonce daleko kvalitnější zdroj energie než cukry. A přece svaly potřebují cukry. Ano, souhlas. Ale pracující svaly, přátelé. Pokud máte málo svalové hmoty, která je dlouhodobou nečinností z velké míry atrofovaná tedy oslabená, věřte mi, že moc cukru nepotřebuje. S tím se zkrátka smiřte. Cukry dokáže plně využít je aktivní svalová hmota. Řekněme svalová hmota člověka, který buď těžce fyzicky pracuje nebo se několikrát týdně potí v posilovně. 

 Jak jsem k low carb přišla? 


Na cestu low carb stravování mě přivedla moje kamarádka Iveta, velmi zkušená v oblasti stravování a všemožných diet. Byla jsem dost zoufalá a obrátila jsem se na ní, aby mi sdělila svůj názor. Řekla mi: máš tam strašně moc sacharidů. A poslala mi odkazy na různé články. A už to začalo. V podstatě mi ty nové informace otevřely oči a od začátku jsem tušila, že tohle bude moje cesta. Že to bude fungovat. Samozřejmě jsem měla menší pochybnosti, spíš možná strach z neznámého a na rovinu říkám, že jsem to  možná první 2 týdny brala jako dietu, která jednou skončí. Ale postupem času se mi v tom low carb rybníku prostě zalíbilo.

Takže jak s low carb začít, když chci zhubnout? Kolik jíst sacharidů? Co je vhodné a co ne? 


Budu psát pouze své vlastní zkušenosti. Začala jsem přibližně na 50-60 gramech sacharidů denně, přičemž jednou týdně jsem provedla tzv. refeed day, kdy jsem od 17 hodin jedla jídla s větším obsahem sacharidů.Většinou jsem si to naplánovala, nebyl to žádný "mega cheat". Dala jsem si třeba pizzu a domácí zmrzlinu a večer s manželem víno. Někdy jsem to pojala zcela zdravě. Zkrátka se žádné záchvatovité přejídání nekonalo. 

Takže jak vypadal můj typický low carb jídelníček v první, redukční fázi?

Snídaně - 2-3 vajíčka na lžičce přepuštěného másla, plátek šunky a půl talíře zeleniny-ideálně rajčátka, okurka, paprika. Jela jsem různé variace od míchaných vajec po vajíčkové saláty. Občas jsem přihodila trochu parmezánu nebo sušených rajčat. Někdy jsem si dala jen proteinový koktejl. 

Oběd - 150-200 gramů masa, cca 3 šálky zeleniny - brokolice, zelených fazolek, různých zeleninových směsí, pyré  + lžíce kvalitního oleje, 1/3 šálku ořechů

Svačina (když byla potřeba) - proteinový koktejl, recept najdete ZDE. Nebo cottage sýr se zeleninou. Většinou jsem ani nesvačila. 

Večeře - 150-200 gramů masa a velký zeleninový salát s kvalitním olejem, semínky, parmezánem, olivami. Často jsem si ještě jako "dezert" dala hrst semínek nebo ořechů. 

V podstatě velmi jednoduché a nenáročné. Fantazii se meze nekladou, ale je potřeba se držet nějakých mezí: 
  •  pozor na mrkev, červenou řepu a kukuřici- mají hodně sacharidů. Pokud si dáte, pozor na   množství.
  • stejně tak v této fázi nedoporučuji luštěniny, jsou poměrně sacharidově vydatné
  • dejte pozor na banány, hroznové víno, mango  - je to cukrová bomba. Perfektní do tohoto způsobu stravování jsou lesní plody, jahody, grepfruit.
  • doporučuji omezit alkohol. Alkohol je opět cukr v tekuté podobě. Jelikož jsem velkým milovníkem vína, po kole si ráda dám malé pivo (klidně dvě), musím upřímně říct, že toto byla pro mě nejtěžší část přechodu na nový režim.  A pokud omezíte sacharidy a dáte si jednu, dvě skleničky, pěkně to pocítíte. Víno a pivo jsem zredukovala na 2 sklenky týdně ve volném dnu.
K pitnému režimu jen dodám to, že jsem pila (a piji) pouze vodu, různé bylinkové a zelené čaje (pochopitelně nedoslazované) a černou kávu. Jako doplňky stravy užívám magnesium+B6, vitamín C a biotin


Ani v této fázi jsem se neuchýlila k vážení jídla a počítání živin a kalorií. Neměla jsem dopočítané ostatní makroživiny (bílkoviny a tuky), neměla jsem nastavený denní příjem. Vůbec jsem to neřešila. Jela jsem pocitově, intuitivně, logicky. Prostě minimum sacharidů. A když už,  tak jen ze zeleniny a ovoce. Cítila jsem se fajn. Nepotřebovala jsem dopoledne svačit, měla jsem energii, nemyslela jsem imrvére na jídlo. Jediná trochu nepříjemná záležitost byla zima, byla mi pocitová zima,  přestože venku bylo léto. 

Tímto poměrně přísným způsobem jsem jela 3 měsíce. Zvládla jsem v pohodě pauzu na dovolené, kdy jsem to druhý den přestala řešit. Věděla jsem, že po návratu najedu zpět do low carb kolejí. A světe div se, nepřibrala jsem. Váha letěla raketově dolů, za prvních 6 týdnů, 6 kilo dole. Z břišních partií se tuk ztrácel doslova před očima. Potom se tempo ustálilo na zhruba 2 kilech měsíčně. Po 3 měsích jsem začala zařazovat více luštěnin, červenou řepu, k snídani jsem si začala dělat například fazolové brownies, ořechovou granolu, tu a tam k večeři jsem si dala malou přílohu v podobě batátů, brambor, rýže, bulguru. I k ovoci jsem byla shovívavější. Tyto změny nebyly vůbec plánované. Neřekla jsem si: tak a od zítra začnu jíst luštěniny. Vše se událo velmi přirozeně. Toužila jsem zkoušet nová jídla a kombinace. I v této fázi šla kila dolů, zhruba 0,5-1 kg měsíčně. Po 6 měsících low carb stravování jsem ztratila 13 kilo ze své váhy. Vše tuky. Troufnu si říci, že jsem těch tuků ztratila více, protože se mi zároveň podařilo vybudovat slušnou svalovou hmotu. Vím 100% že na úkor svalů to nešlo v žádném případě. Ani na to nepotřebuji měření. Vidím to v zrcadle.



Moje comfortní low carb zóna


V současné době si držím sacharidy kolem 100 gramů denně. Stále nemám vypočítaný denní příjem, stále nemám dopočítané ostatní makroživiny. Nevážím, nepočítám. Už nehubnu, váhu mám stabilní.  Když mám chuť a potřebu, dám si sacharidy. Třeba o víkendu si namažu máslem žitný dalamánek, k tomu vařené vajíčko, šunku, zeleninu. Obyčejné, dobré.  Není to moc často, nepřeháním to, nemám potřebu. Vyjímku stále tvoří Vánoce, Velikonoce, oslavy, prostě speciální období a příležitosti, kdy si sacharidy dám. Ze sacharidů upřednostňuji ty plnohodnotné: žitné pečivo, bulgur, batáty, brambory, rýži, kuskus, quineu, luštěniny, ovoce. Klasické cukrovinky a sladkosti jdou zcela mimo mě. Nikdy jsem na nich neujížděla. Ani na čokoládě. Low carb stravováním jsem to v podstatě "dorazila". O low carb stravování se tvrdí, že Vás zbaví závislosti na sladkém. Toto nemohu potvrdit, protože jsem na něm nikdy závislá naštěstí nebyla. Ale myslím, že zrovna závislost na cukru je určitě dobrým důvodem tento styl stravování vyzkoušet. 

A jak vypadá můj současný komfortní low carb jídelníček? 

Dala jsem si práci a nafotila Vám svoje třídenní menu. Dokonce jsem vzala váhu a kalorické tabulky a jala se to všechno spočítat. 

Den 1

Snídaně: 2 míchaná vajíčka na slanině, cuketa na přepuštěném másle, ředkev vodnice, červená paprika  
Oběd: 4 ks kuřecích paliček v medovo-hořčičné domácí marinádě, mražená zeleninová směs-hrášek, mrkev, kukuřice, paprika, cibulka, žampiony, 20g mandlí (nakonec jsem snědla ty paličky jen 3, dcerka mi uzmula, započítala jsem tedy jen 3)
Svačina: Nízkotučný tvaroh 125g, 15g vanilkového proteinu, rýžové mléko, jahody, borůvky, lžička arašídového másla
Večeře: Salát z baby špenátu a cherry rajčat, 1/2 plechovky cizrny, černé olivy, sušená rajčata, 100 g sýru typu balkán, zálivka z olivového oleje
KJ: 9171 (2191 kcal), S:104g, T:129g, B:152g 
  


Den 2

Snídaně: Fazolové blondies (vylepšené kokosovým krémem) s lesním ovocem, arašídovým máslem(20g) a zero toppingem Bílá čokoláda
Oběd: Salát z baby špenátu, rajčata, paprika, okurka, cizrna, volské oko, vepřová panenka na přepuštěném másle, zálivka z olivového oleje
Svačina: Nízkotučný tvaroh 125g, řecký bílý jogurt 75g, kanadské borůvky
Večeře: 100g keto chlebíku, 100g domácí vajíčkové pomazánky (vajíčka, sýr typu Lučina, sýr typu Balkán, bílý jogurt, bylinky, citronová šťáva), ředkev vodnice, cherry rajčata
KJ: 8 751 (2 091 kcal), S:122g, T:123g, B:119g


Den 3

Snídaně: Domácí ořechová granola (ze 75g ořechů), bílý řecký jogurt 75g, jahody, kanadské borůvky
Oběd: Vepřová panenka (150g) na ghee, zelené fazolky na schwarzwaldské šunce
Svačina: Proteinový koktejl (rýžové mléko, voda, 30g vanilkového proteinu, lžička kokosového másla, jahody)
Večeře: Salát z baby špenátu, rajčata, paprika, okurka, sýr typu Balkán (100g), uzené tofu (100g), zálivka ze lněného oleje, 10g mandlí  
KJ: 9 314 (2 225 kcal), S:79g, T:152g, B:135g





Vidíte sami, že v průměru mi to dělá skutečně 100g sacharidů denně. Podotýkám, že jsem se na to vůbec nezaměřila. Neměla jsem v úmyslu, aby mi to takto vyšlo. Prostě takhle se stravuji, mám to zkrátka v oku. Vím, že když zařadím luštěniny, tak mi sacharidy ten den vyskočí (den 2). Vím, že když si dám ořechovou granolu k snídani nebudu mít hlad 5-6 hodin. Zkrátka znám svoje tělo a dokážu už pracovat s tím, jak skutečně využít jídlo jako zdroj energie pro svoje aktivity. Nemusím na to ani extra myslet. Vidíte sami, že energetický příjem mám bohatý. Na tomto příjmu jsem byla dlouhodobě schopná i hubnout. Ptáte se: A proč tedy nehubneš? Důvodů je několik:

  • Tělo je potvora přizpůsobivá, velmi rychle se adaptuje na změny. Jednoduše si zvyklo na snížený příjem sacharidů a umí s nimi sacházet, tak aby nehladovělo. Rozuměj: brání se smrti.
  • V týdnu mám dny, kdy mám určitě vyšší příjem sacharidů i ostatních živin a menší výdej. V současnosti trénuji 3x-4x týdně a čistý tréninkový čas dělá 3-4 hodiny. Momentálně převažuje HIIT, kardio a posilování s vlastní vahou. Mám prostě "letní" režim.
  • A hlavní důvod je, že hubnout už nechci. Se současným stavem jsem zkrátka spokojená. Udržuji si formu. Jsem ve své komfortní nízkosacharidové zóně. Nemám potřebu ji snížit na 50g sacharidů denně. Vím, že kdybych to udělala, kila by šla dolů. Děkuji, nemám zájem. Je to vůbec možné, že jsem vyslovila tuto větu?

    Co říci závěrem? Možná se ptáte, jestli je někdo, komu bych low carb stravování nedoporučila. Domnívám se, že LC může vyzkoušet úplně každý zdravý člověk a dokonce i nemocný (samozřejmě po konzultaci s lékařem, LC stravování se dnes už běžně používá např. při léčbě diabetes). Pokud se nemůžete hnout z místa a Vaše tělo evidentně potřebuje změnu, zkuste low carb stravování. Nic neztratíte, můžete jen získat. Třeba to zrovna bude Vaše cesta. Stejně jako ta moje.

    A jaké jsou Vaše zkušenosti z low carb stravováním? Znáte? Je to pro Vás novinka? Láká Vás to?
    Napište mi. Ráda si počtu.


    Vaše
    JS


    P.S.
    Zajímavé informace o LC najdete i na blogu Kristinky Čechové, případně na blogu Low Carb Lifestyle, případně ZDE v angličtině.



úterý 4. dubna 2017

Intuitivní stravování - meta nejvyšší. Co bude dál?

Zdravím všechny své čtenáře,

dnešní článek je hodně aktuální a impulzivní. Po zimním režimu, kdy jsem cvičila na mé poměry velmi sporadicky: 1-2x týdně silový trénink, 1x týdně jóga a po měsíci úplné pohybové abstinence jsem se zhruba před 4 týdny do tréninků opět opřela a začala od začátku s protokolem La Femme ( více v předchozím článku). Byla jsem už totálně navnaděná, moc jsem se těšila až začnu. Momentálně tedy cvičím 4. týden 1. fáze a řeknu Vám: je to super. Endorfiny a adrenalin makají jak blázen. Do toho si střihnu ještě jednou týdně svých 35 minut power jógy a jsem naprosto spokojená. Od začátku ledna držím stále svůj low-carb systém. Vše v naprostém pořádku. 


Jenže posledních možná 10 dní mám hlad. A chutě. 2x jsem se totálně přetláskala až mi dobře nebylo. Mám mentální hlad. Každý večer. Po večeři, kdy jsem sytá, bych jedla a jedla. Tedy jím a jím. Ořechy, semínka, šunku...žádné příšernosti (už je ani doma nemáme). Ale prostě to takhle nechci. Vím, že to není dobře.
Přemýšlela jsem, proč tomu tak je. Je to prosté. Jedu 10 měsíců low carb stravování. Bez prolémů, vyhovuje mi to. Vybudovala jsem značnou svalovou hmotu a zásadně zredukovala tuk. Před 2 týdny jsem byla na In Body analýze a trenér, který se mnou rozbor dělal, mi vysekl poklonu. Parametry jako vrcholový sportovec. Moc hezky se to poslouchalo. A toto tělo si jelo přes zimu opravdu zimní režim, příroda zavelela ke spánku, utlumila jsem naprosto přirozeně a nenásilně, možná i nějak podvědomě sportovní aktivity. S přicházejícím jarem přišla energie a já se zase vrhla na tréninky. Se stejným stravovacím režimem, zhruba se stejným denním příjmem. Ale výdeje jsem více než zdvojnásobila. A to se tělu prostě nelíbí. Proto mě honí každý večer po bytě a čeká, co mu dám. Ten hlad je daleko více mentální než fyzický. I když fyzický jsem také trochu pocítila. Změny na váze nulové, nicméně od ledna minus 4 cm v pase a minus 2 přes boky. Váhu si stále držím mezi 66-68 kg, v tomto intervalu se pohybuji (kromě Vánoc) už asi 4 měsíce. Možná si vzpomínáte, že jsem v prvním letošním článku psala, že bych se ráda dostala na váhu 60 kg. Krásné číslo. Nyní je březen a já si to vůbec nedovedu představit. Mám 17.2% tělesného tuku. Do 60 kg mi chybí řekněme 7 kg. Dívám se na svoje fotky za posledních 10 měsíců a ptám se: PROČ VLASTNĚ? Jen kvůli tomu číslu? Nebo proč jako? Mám postavu, jakou jsem opravdu nikdy neměla. Ani v 18, ani v 25. Ve 30 a možná rok po porodu jsem se k ní na chvíli přiblížila. Ale opravdu jen přiblížila. Co chtít víc? Vždyť už všechno mám.Kdyby mi někdo před rokem ukázal moje dnešní fotky, nevěřila bych, že jsem to já. Došla jsem tam, kam ani má nejbujnější fantazie nedohlédla. Nejde jen o to číslo na váze. Jde o pocity. Cítím se ve svém těle skvěle, mám sílu, kondici, vytrvalost, výbušnost. Mám sebevědomí a jsem na sebe pyšná. Jsem mentálně úplně někde jinde. Ta změna myšlení je na tom celém snad nejzásadnější.
Výsledky, na které jsem opravdu pyšná


Takže co teď? Předevčírem jsem byla večer tak neskutečně vyhladovělá, že jsem si řekla, že musím něco změnit. Musím tělu dát, čeho si žádá. Evidentně jsou to sacharidy. Ta svalová práce je vyžaduje. Teď si možná říkáte: áááááá, doběhlo jí to, teď se bude cpát sacharidama horem dolem. Omyl. Samozřejmě, že jsem sacharidy zařadila, ale nesmírmě mě láká meta nejvyšší a tou je tzv.intuitivní stravování. A co to tedy je? Toto je moje verze ICE (Intuitive Clean Eating):
  •  jez, co Ti chutná a co si tělo žádá a to v rozumné míře, do tzv. komfortní sytosti (babičky by řekly "jez do polosyta")
  • nejez, co Ti nechutná jen proto, že to doporučují výživoví poradci nebo bikina na Instagramu
  • nejez neživé nesmysly, tedy různé separáty, polotovary, průmyslově zpracované potraviny, junk food....tedy...ano můžeš, ale zřídka (osobně na taková jídla třeba už dlouho nemám vůbec chuť).
  •  tvoř, objevuj, vař, inspiruj se, buď kreativní 
  • nepočítej kalorie, nevaž jídlo, nekoukej se na hodinky, jez když máš hlad.
  • jídlem si neškoď, ale pomáhej. 
  Pokud máte zájem o podrobnější informace a rozbor, můžete si přečíst třeba:

Pro mě je skutečně "ICE" metou nejvyšší. Proč? Protože to není boj. Není to omezování. Jde to ruku v ruce v souladu s heslem "jíme, abychom žili",  ne naopak. Je to přirozené. Intuitivně jí zvířata. Proč tak nedokáže jíst/žít tvor s nejvyšší inteligencí na planetě?  Proč jsme se dostali do pasti obezity, mentální anorexie, bulimie? Protože jsme se absolutně vzdálili svojí přirozenosti. Jsme vděčnou obětí konzumní společnosti. Hlavně všechno rychle a bez práce, nemáme čas, máme ale peníze. Všechno si můžeme koupit. Jen to zdraví ne. Cesta do pekel. Intuitivní stravování je o tom naučit se jíst. Zní to příšerně. Naučit se jíst přirozeně, čistě, zdravě. Naučit se přirozenosti. Lze to vůbec?

Myslím si, že ano. Alespoň já chci touto cestou jít. A moc se na ni těším. Možná to pro mě ani nebude žádný velký problém. Můj muž se takto stravuje celý svůj život, od dětství. Nijak zvlášť jídlo neřeší. Ve smyslu: tohle můžu, tohle ne. Jí, co mu chutná, v rozumné míře. Nepřejídá se. Celý život je štíhlý. Občas (tak 2x do roka) tvrdí, že se přežral. Asi tak jako já se dřív přežírala skoro každý den, aniž bych si to uvědomovala.

Myslím si však, že intuitivně stejně tíhnu k nízkosacharidovému stravování. Je to pro mě přirozené a tuším, že tyto dny budou oproti ostaním v lehké převaze. Low carb systém mi principielně velmi vyhovuje a moc mi chutná. Nicméně už zkrátka nebudu řešit, když si tělo o sacharidy řekne, jako je tomu třeba teď. Nebudu řešit, když v polévce bude brambora nebo rýžové nudle. Nebudu si dávat polévku pho bo bez nudlí, jako jsem to dělala dosud, protože jsem prostě přece "jela to low-carb" a rýžové nudle nemůžu. Když budu mít chuť dám si vajíčka se zeleninou bez pečiva, když budu mít chuť dám si kuře s bramborem. Budu poslouchat své tělo, co se týká chutí a množství. A množství bude pro mě asi ten zásadní oříšek. To bude největší výzva mého nového směru.

Co se týká mých tréninků, tak jsem dospěla do bodu, kdy mi pohled do zrcadla a velikost S v šatníku  nestačí. Chci něco víc. Chci tu dřinu nějak zúročit. Změřit. Nějakým závodem. Potvrzeným výkonem. Potřebuji už trochu jinou motivaci než jen vzhled. Uvažuji o triatlonu a o závodu Spartan Race. Začínám s mým pravidelným běháním. Na tuto dalším etapu svého sportovního života jsem absolutně natěšená. Triatlon už jsem kdysi absolvovala, takže tak nějak vím do čeho jdu. U závodu Spartan Race vůbec netuším. Prohlížím si fotky ze závodů a čtu. A jsem zvědavá. Absolutně mě dostalo heslo: "Pochopíš až v cíli". Prostě to chci zažít. O tom přeci život je, o zážitcích. 


.....po několika dnech (vlastně týdnech)

Jak bývá mým špatným zvykem, články píši na etapy. Takže se hlásím zhruba po 3 týdnech intuitivního stravování a celkem intenzivních tréninků. Začala jsem běhat...tedy byla jsem zatím jednou. A překvápko: 5 km za 33 minut a to lehkou nohou. Jsem nadšena. To půjde. Kontaktovala jsem nejbližší tým, který se připravuje na Spartan Race a jsem domluvená, že hned jak to půjde, přijedu na společný trénink. Paráda. V pátek jsem si dala první jarní projížďku a to 30 km v celkem kopcovitém terénu, přičemž průměrná rychlost byla 18,5 km. A hlavně to byl pohyb na čerstvém vzduchu a v překrásném počasí. Totální dobíječka baterek. Momentálně jedu 3. týden 2. fáze protokolu La Femme a je to už docela mazec, oba tréninky už neodcvičím najednou, cvičím je odděleně (tak jak to doporučuje autor).

30 km na kole v luxusním počasí na luxusních místech


Co se týká intuitivního jídelníčku, přesně se naplnilo moje očekávání. Tedy, že stejně tíhnu k nízkosacharidovému stravování. 5 ze 7 snídaní jsou lowcarb, 3 ze 7 obědů jsou low carb, 7 ze 7 večeří jsou low carb, 2 ze 7 odpoledních svačin jsou low carb. A je mi fajn. Malinko bojuji s množstvím, tedy když se stane, že mám opravdu obrovský hlad, tak mám tendenci sníst toho prostě víc než do "polosyta" a pak jsem na sebe naštvaná. To množství je pro mě výzva, tedy skutečně poslouchat svoje tělo a když už budu cítit, že je to tak akorát, tak si prostě říct: STOP, vždyť přece nemusíš tu porci dojíst. 

Ano, i toto patří do intuitivního stravování. Řeknu Vám, bylo to famózní :-)


Špaldová houska, zelenina, vajíčko, šunka k snídani

Špaldové proteinové vafle se vším možným, ořechové máslo nesmí chybět.

Tvaroh s vanilkovým proteinem, lžičkou kokosového cukru, chia a ovocem k odpolední svačině

Ketochléb - moje nová závislost. Jím kdykoliv.

Pečená ovesná kaše s proteinem, jablkem, skořicí, ořechovým máslem a zero toppingem slaný karamel
Domácí zmrzlina od našeho místního Itala, nejlepší co jsem kdy měla



Váha se stále pohybuje mezi 66-68 kg, spíše to směřuje k té 68. Nicméně mé skinny jeans jsou mi volnější přes stehna a břicho, přitom vizuelně si připadám napumpovanější, kulatější (ne ve smyslu tučnější, ale prostě zaoblenější, svaly nejsou ploché-sacharidy váží vodu, svaly jsou naplněné glykogenem). 

Pokračuji dále....v přípravách na závody i v intuitivním stravování. Taky jsem si nakoupila pár nových zdravých dobrot, vymyslela pár nových jídel....prostě jaro je tu a s ním příval nové energie a nové "šťávy". A o tom zase někdy příště.

Co vy a intuitivní stravování? Slyšeli jste o něm? Praktikujete ho? Taky mě zajímá proč sportujete? Je to jen estetická a zdravotní stránka nebo chcete dosáhnout nějakých konkrétních výkonů? 

Napište mi, opět si ráda počtu.

Přeji Vám krásné svěží jarní dny

Vaše 

JS