sobota 17. února 2018

Co se mi (ne)povedlo v roce 2017....přísliby a vyhlídky pro rok 2018 - část II. Chyby, chybky, chybičky

Krásnou sobotu všem,

máme tu druhou část bilanční minisérie o mém roku 2017.

Přemýšlela jsem, jak nazvat část druhou, protože to vlastně nejsou neúspěchy, jsou to spíš rezervy, uklouznutí, něco, co se mi nepovedlo na 100% nebo už nezbyla energie, čas, nebyl zkrátka "focus".

Jen tak pro zajímavost jsem si přečetla článek z loňského ledna, protože si matně pamatuji, že jsem si dávala nějaké cíle. No tak jsem se pobavila teda:
  • cíl č. 1 dostat se na váhu 60 kg......cha, padam smíchy. Co mě to napadlo? Vůbec nechápu, jak jsem si vůbec takový konkrétní cíl mohla dát. A co myslíte? No mám 70 kg. Asi tak. Ponaučení pro příště: žádné nesmyslné konkrétní cíle v oblasti váhy. Už by mě to ani nenapadlo.
  • cíl č.2 zvládnout alespoň jeden shyb na hrazdě - výbuch smíchu č.2. Vůbec jsem to netrénovala. Párkrát jsem se o to pokusila na workoutovém hřišti, směšně vypadám pořád, posun nula samozřejmě.  Jako cíl je to krásnej, smysluplnější než nějaké číslo na váze, ale nakonec jsem se soustředila na přípravu na triatlon a trénovat oboje nebylo v mých možnostech.

    Krása...zatím vzdálená 


  • cíl č. 3 uběhnout 10 km v kuse - hlásím splněno, viz článek o úspěších 
  • cíl č. 4 častěji přispívat na blog a vylepšit jeho design. Opět cíl v kategorii utopie. Psaní článků totiž u mě neprobíhá tak, že sednu a píšu. Tak to nefunguje. Musí se sejít dvě věci: múza a čas. A to se děje málokdy. Už jsem se snažila psát, když byl čas a nebyla múza....no nic samozřejmě. Design blogu je věc, které příliš nehovím. Musela bych na to sednout a zřejmě si nechat i poradit. Minulý rok už na to zkrátka nebyly broky. 
Toto je v kostce vše k těm psaným, řekněme více závazným cílům. Nic moc bilance, že? A teď k tomu, co se během roku vyvrbilo, objevilo, co bylo dílem okamžiku, nálady a situace.

Takže co se nepovedlo, co mohlo být lepší, kde jsem uklouzla  a kde mám rezervy: 

  • velmi málo jsem se věnovala strečinku a józe, přestože vím, jak jsou důležité. Jsem ostuda, některé tréninky proběhly zcela bez zahřátí a protažení, nebylo jich mnoho sice, ale není to bod, na který bych byla pyšná. Často jsem to odflákla, přitom vím, jak je mi třeba po józe skvěle. Cvičila jsem jí pravidelně snad jen před triatlonem. Takže určitě výzva a cíl pro rok další. 
Warrior...v botách..konec :-) 


  • neproběhala jsem se k lásce k běhu, mám k němu stále ambivalentní vztah. Miluji a nenávidím. Dala jsem desítku ve slušném čase, dala jsem pětku do půlhodiny, dala jsem běh v triatlonu v naprosto luxusním čase a tempu 5:39 min/km. Přesto jiskra nepřeskočila.  Nevím, jak to máte vy, ale mně jde o pocity. Většinu běhů se trápím, těch co si užívám je minimum. Je to hlavě, extrémně. Přitom jsem nikdy žádný běh nevzdala, vždycky jsem doběhla, ať jsem si dala cíl jakýkoliv. Jdu si dát 5 km, dala jsem 5. Jdu si dát 8 km, dala jsem 8. Jen u té desítky jsem nevěděla, jestli jí zvládnu...tam to bylo: "Dnes bych tu desítku mohla dát." A dala jsem. Budu Vám vděčná za jakoukoliv radu, jak tu hlavu srovnat, protože určitě chci běhat dál. 
Zlomek tréninků...a stejně...žádná extra láska 
  • nepodařilo se mi vytvořit si systém v tréninku. Prostě nemám to tak, že pondělí, středa, pátek silový trénink, sobota běh, neděle jóga. Ani náhodou. U mě je vše dílem náhody, rozuměj času, nálady a energie. Někdy třeba necvičím týden. Teď dokonce dva, se mi nechce. Jsem pak na sebe dost naštvaná a vždycky si říkám, že od pondělka vnesu do tréninku řád. A nic. A možná je to dobře. Jediný jakžtakž systém jsem měla o prázdninách, když jsem se připravovala na triatlon. To jsem měla čas a v morálu jsem se vybičovala.

  • nepodařilo se mi ukočírovat spotřebu vína. Miluji víno. Chutná mi, přináší mi pozitivní emoce. Nebojte se, nejsem alkoholik, tedy doufám. Co je tedy špatně? Špatně je to, že jsou to prázdné kalorie a že mi spouští chutě k jídlu. A ne, ani dvě skleničky denně nejsou zdravé, nepřináší opravdu nic, ačkoliv to někteří lékaři tvrdí. Je to holý vědecký nesmysl. Je to spíš taková lobby. Vlastně přináší, ty zatracené emoce. A kila navíc, možná ty tři kila mám z toho vína. Spotřebu jsem omezila opět jen když jsem se připravovala na závod. Výkon a alkohol prostě nejdou dohromady, je to absolutní brzda pokroku ve všem. Redukcí váhy počínaje, sportovním a mentálním progresem konče. Sad Truth. A nejhorší je, že nevím, zda to chci a dokážu změnit. Měla bych. 
    Při mimořádné příležitosti pijeme mimořádná vína...10. narozeniny naší dcery. 2007 je dobrej ročník 

  • stále bojuji s množstvím jídla. To je moje absolutní Achillova pata. Pořád mám tendence jíst víc, přidávat, zvětšovat porce. Složení je úplně v cajku, netáhne mě to k prasárnám, sladkostem, fastfoodu. Ale to množství, to je peklo. I zdravá živá strava, pokud jí je hodně, má následky v podobě rostoucí hmotnosti. Vnitřně možná nenapáchá takovou paseku, jako ty mrtvé, sladké, tučné prefabrikáty, ale vidět to dřív či později je. Že bych našla opět příčinu těch třech kil navíc? Že by kombo předchozího a tohoto bodu? Stoprocentně. Musím říct, že předloni jsem byla daleko disciplinovanější jak v množství jídla, tak alkoholu. Taky ty výsledky.  Takže ano, jde to. Je to jen o hlavě.
    Celé avokádo k obědu? K tomu 200g tofu, 2 vajíčka a hora fazolek? No problem 

  • vzdala, ano, čtete dobře, vzdala jsem plavecký trénink s trenérkou. Po triatlonu jsem byla trochu v euforii a řekla si, že bych se do toho mohla opřít trochu víc ( i přes můj rozporuplný vztah k běhu), to by ovšem znamenalo naučit se správně technicky plavat. Našla jsem si trenérku a šla do toho. Dvakrát. Katastrofa. Ne trenérka, ale já. Bláhově jsem si myslela, že půjdeme hned na kraula. Chyba lávky. Vždy se začíná stylem prsa. Ani ty neumím, vůbec. Závěr byl ten, že bych se tréninku plavání musela věnovat opravdu velmi intenzivně, abych tu techniku natrénovala. A pozor, s velmi nejistým výsledkem. Plavání totiž není pro člověka přirozený pohyb, a to vůbec. 98-99% lidí plave s cílem neutopit se. Tak nás to učí a učili i ve školách. Naučit se správně technicky plavat, tedy plavat maximálně efektivně-úsporně na energii, ale s maximálním výkonem je velmi náročné, s roustoucím věkem stále náročnější, ne-li nemožné. Sama sebe jsem se tedy zeptala PROČ? Má oblíbená otázka. Abych si párkrát za rok v závodě dokázala co? Zlepšení o 2 minuty na 800 metrech? Stojí mi ten čas a peníze za to? Správně, nestojí. Budu si dál plavat svým stylem "rozhrnovač vody" (slova trenérky, byla výborná) a pokud se rozhodnu jít si zazávodit, dám to i tak. Energii a čas budu věnovat posilování, józe, kolu, běhu, rodině, odpočinku. 
Tak! To by bylo asi vše.....

Páni....koukám, dobrá sebereflexe, utřídění myšlenek, pocitů a dojmů. Dokonce mě napadá i takový menší závěr. Jednoznačně na mě má pozitivní vliv bič, výkonnostní cíl. Byl to ale můj bič, moje motivace, moje rozhodnutí. Pokud jsem se připravovala na triatlon tak:
  • jsem měla jakžtakž systém v tréninku
  • nechlastala jsem denně to výborný víno
  • cvičila jsem jógu 
  • pravidelně jsem běhala 
Napadá mě jedna věc, tohle vše se odehrávalo o letních prázdninách. Ano, 2 měsíce volna. Dcera doma, nebo na táboře, na soustředění, na turnajích, žádné rutinní každodenní povinnosti. Taky jsem ale v tomto období nevymáčkla ani čárku na blog. To je věc druhá. Múza nula.

Se začátkem září toto vše skončilo. Bič dostal jinou podobu a to podobu povinností spojených se zaměstnáním (vynásob dvěma), starostí o chod rodiny - kolotoč škola, úkoly, dceřiny tréninky a kroužky. Však to všichni znáte. A fitness režim šel do háje. Nebyla jsem schopná ho udržet tak,  jak bych si představovala. Otázkou je, zda to bylo vůbec reálné. V něčem ano, v něčem ne. Chlastat denně to víno jsem nemusela, to je pravda, tím pádem bych i méně jedla, protože k vínu se přece vždycky něco zakusuje, ideálně sýr nebo ořechy. Jenže to zatracený víno...emocionální vazba. Naleju si skleničku a den plný shonu a povinností, končí. Je to pomyslné ukončení pracovního dne. Špatný návyk, vím to. Zkusím přemýšlet, čím ho nahradit. Ale chci to vůbec?

A s čím jste se potýkali v roce 2017 vy? Máte nějaké faily? Fatální či drobná uklouznutí?

Pište, moc ráda si počtu. Jako vždy.

Vaše

JS 

6 komentářů:

  1. Krásný den, Jitko, Vaše příspěvky se čtou jedním dechem a vykouzlí mi úsměv na rtech! Je mi blízký Váš osobitý způsob vyjadřování! Fandím Vám a budu se těšit na další část Vaší minisérie.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělej článek, jako vždy :-) Nejvíc se asi shodneme v tom systému, nesnáším to. Udělám si seznam, co chci kterej den uklidit doma (okna, vytřídit skříně, vyprat záclony) a tak se mi to znechutí, že to radši udělám nahodile během dalších dvou měsíců. To stejný s tréninkem. Napiš mi, co mám kterej den dělat/odjet/uběhnout a já k tomu chytnu takovej odpor, že radši nebudu dělat nic :-D A ve finále je to tak vlastně i s blogem. Když si udělám rozpis, co chci kdy napsat a zveřejnit, tak se mi nechce ani trochu psát. Prostě když chytnu slinu, sednu, napíšu a zveřejním. Žádný plány a to-do listy, prosím! :-)

    Těším se na další díl :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přesně Anet, mám to úplně totožně. Plán (nenapsaných) článků mám už nějakej ten pátek....tahle série je úplně mimo plán. A nakopla jsi mě ty s článkem o Failech :-) A děkuju.

      Vymazat
  3. Jituš, tvé články jsou fakt skvělé, moc mě baví.. a s rozhrnovačem vody jsem šla do kolen 😀
    Co se týče mého roku 2017, tak tam byla jediná velká událost, ktera naštěstí neskončila failem.. a to je moje svatba 😉 Cíle jsem si jinak nedala žádný. Letos jsem to ale na ten svůj seznam už pěkně nasekala, tak jsem zvědavá, jestli něco z toho dotáhnu do finiše 😀

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky Aničko. Moc gratuluju ke svatbě, to je krásný "target" A přeji, ať jste spolu šťastní. No, napíšeme si za rok, jak se nám to všechno (ne)podařilo. Držím palce.

      Vymazat