Co se mi (ne)povedlo v roce 2017....přísliby a vyhlídky pro rok 2018 - část I. Úspěchy

Moc zdravím své věrné čtenáře,

doufám, že jste na mě nezapomněli, já na Vás myslím každý den, ač to skutečně podle frekvence článků vůbec nevypadá. 

Původně jsem zamýšlela napsat článek o tom, co se dělo během mé podzimní pauzy v psaní, cvičení, aktivitách na sítích a jaký to mělo celé význam. Nakonec mě však inspirovala Anet Matonová z blogu Run Heart k tomu, abych sepsala takovou sumážku, lehkou bilanci roku předešlého,  s vyhlídkami na rok další. Bude to určitě záživnější čtení pro Vás, ale i psaní pro mě. Nakonec jsem zvolila formu minisérie, protože tak dlouhý článek? To nechceš.....číst ani psát. 

Je polovina února a já se rozhodla napsat bilanci....trochu pozdě, ale některé věci, zážitky, vjemy, zkušenosti musí uzrát, aby mohly ven. 

Začnu tím, co se povedlo...

• Povedlo se mi udržet zdraví v TOP formě. První místo. Zlatá medaile. Kromě asi dvou rýmiček žádný problém. Žádné zranění, které by mě vyřadilo z každodenního režimu, tréninku, z koloběhu všedních dní. Tohle je pro mě výhra roku. Ne že bych dříve byla extra vážně nemocná. Vážně ne, ale často ano, někdy i nepřetržitě týdny, včetně léčby ATB. A to mi bylo i o 10, 15 let méně. Čím to? Vím to. Živá, pestrá strava, pravidelný pohyb, pozitivní mysl, rovnováha. Jednoduchý recept. 

• Povedlo se mi udržet váhu v rozmezi +-3 kg. Ano, je to úspěch. Nehroutím se z tří kil navíc. Je to jen číslo. Důležité je, co vidím v zrcadle a jak se cítím. Pořád oblékám velikost 38 a cítím se báječně. Víc netřeba dodávat. Možná jen to, že udržet se ve "formě" je daleko vyšší cíl než zhubnout 10-15-20 kilo. Je to celoživotní cesta. Dobrodružná. Strastiplná. Se spoustou lákadel, odboček, atrakcí, příkopů a vrcholků. Ale jde zvládnout, když víte PROČ a KAM jdete. Někdy na to zapomenete, ale jen na malou chvíli. Nebo Vám něco zatemní mozek, něco důležitého, neodkladného, nezbytného. Až to vyřídíte, zase jasně vidíte, kam směřujete.  Takto bych popsala svůj podzim. Sama sebe jsem poslala do příkopu, když jsem kývla na druhou práci. Bylo to náročné období, kdy skutečně cvičení a tréninky neměly prioritu. To málo času, které zbylo jsem věnovala rodině, chodu domácnosti...i tak to mnohdy nestačilo. Když už se našla půlhodina, na cvičení nebyla šťáva, došly baterky. Domácí povinnosti, úkoly, práci jsem před sebou hrnula jak buldozer. Ale zvládla jsem to, i jako rodina jsme to ustáli, bylo to náročné, ale už je to pryč. Trvalo to 3 měsíce. Ani v tomto období jsem se nešidila v jídle, poctivě jsem si vařila, připravovala krabičky, pořád na mé komfortní low carb vlně. Tohle mám už tak pod kůží, že to nezmizí. Miluju to "svoje", vychutnávám si to, ráda si to všechno chystám a těším se na každé  moje jídlo. Jídlo je palivo. Kvalita jízdy je přímo úměrná kvalitě paliva = kvalita života je přímo úměrná kvalitě jídla. To je holá objektivní pravda. 

Ale no jo no....malinkej špíček :-)

Moje low carb variace mě nikdy neomrzí 

• Povedlo si mi uběhnout 10 kilometrů. Jen jednou, za 1 hodinu 6 minut. Ale dala jsem to. I přes to, že mi vlastně běh k srdci nepřirostl (více v druhé, ale vlastně i třetí části této minisérie).

Alespoň jednou 10 km...k běhu mám pořád ambivalentní vztah 

• Zvládla jsem triatlon do časového limitu, který jsem si dala. Pokořila jsem své o 11 let mladší já o více než 16 minut. 800 metrů plavání, 21 km jízda na kole a 8 km běh za 1h 59 minut 25 vteřin. Jsem na sebe fakt pyšná, i když jsem byla asi devátá od konce. Kde jsou ty časy, kdy polovinu startovního pole tvořili hobíci jako já. To by i to umístění bylo lepší. Ale tohle mě vůbec netrápí. Jsem šťastná, že jsem to zvládla a ten splněný limit je třešinka na dortu, krásný bonus. Musím ještě zmínit přípravu. Věnovala jsem jí dost času, v rámci svých možností jsem udělala maximum, nic bych neměnila. Nechtěla jsem trénovat na úkor rodiny, povinností, zdraví, dovolené. Nejsem profesionál. Chtěla jsem to jen zkusit a přípravě navíc bych nevěnovala už ani minutu. Co jsem zasela, jsem sklidila. Bylo toho dost a bylo to sladké. 

V 7 hodin ráno u registrace...krásné startovní číslo 17 a kolegyně Světlana - zkušená triatletka a její rady se mi opravdu hodily

Byla jsem šťastná, že jsem se neutopila 

Cílová rovinka...s fanklubem...vlevo dcerka

Bez komentáře....P.S. při výběhu z vody nefungovaly čipy :-) 

• Povedlo se mi přečíst 9 knížek. Což je za posledních  10 let rekord. Vždycky jsem milovala knížky, vždycky jsem hodně četla. Poslední dekáda byla trochu výjimka. Knihy jsem více kupovala než četla. Věřím, že rok 2017 byl zlomový a skóre bude každý rok lepší a nebo minimálně stejné. 

          Toto vše mám na kontě:

          Radka Třeštíková: Bábovky 

          Patrik Hartl: Malý pražský erotikon

          J.M.Toth, P. Walek: Projezte se k novému tělu

          Patrik Hartl: Prvok, Šampon, Tečka a Karel 

          John Hart: Tíha Nenávisti

          Františka Čížková: To jsem já, Františka 

          Hana Lindberg: Stockholm: Přísně tajné

          Patrik Hartl: Okamžiky štěstí 

          Jo Nesbo: Policie

Všechny knížky krom jedné byly fajn, některé byly výtečné. Pro mě byl průšvih Stockholm: Přísně tajné. Popíšu to stručně: trapas, snaha o cool krimi, v podstatě jsem to protrpěla, nejsem cílovka. Kdybych měla volit mezi Třeštíkovou a Hartlem, volím Hartla. Ale oboje v rámci žánru dobré. Nesbo nezklame nikdy. Nesmím ho ale číst za sebou. Objev roku v oblasti krimi John Hart. Doporučuji všemi deseti a těším se na další knihu, která vyšla nedávno. A Františku Čížkovou mám ráda, její "ženská" kniha nezklamala, pohladila na duši.

Téměř kompletní sbírka l.p.2017, dvě byly půjčené od maminky 

• Povedlo se mi přežít Vánoce bez obžerství jenom proto, že jsou Vánoce. Dala jsem si cukroví, vánočku, kulajdu, salát atd., ale jen tehdy, když byla chuť. Ne proto, že jsou Vánoce právě teď. Vloni to bylo horší, několikrát mi bylo vyloženě šoufl. Letos krásně a svobodně na pohodu. A dokonce jsem i pravidelně cvičila. Už jsem se po té podzimní odstávce nemohla dočkat. Chuť a motivace byla obrovská. 

• Povedlo se mi nezbláznit se z toho všeho, zachovat si zdravý rozum jak v jídle, tak ve cvičení, skloubit rodinu, pracovní povinnosti se vším, co mě baví a naplňuje. Balance. Rovnováha. Vše je jak má být. 

V druhé části série se podíváme na zoubek těm méně povedeným okamžikům, nebo spíše nenaplněným předsevzetím, závazkům, které jsem si dala do hlavy a nikam je nenapsala.

A co se povedlo v roce 2017 Vám ? 

Pište, moc ráda čtu Vaše reakce a komentáře a ráda na ně odpovídám.

Vaše 

JS