S novým rokem "Do formy"

Tak a je to zase tady. Další rok pryč. Nový rok tu. Mějte ho co nejlepší. Úspěšný, plný lásky, naděje, štěstí, smíchu, odhodlání a hlavně zdraví. Mějte v něm, ale i pár překážek. Ano, čtete správně. Protože nic víc nás neposouvá dál, než právě zdolané překážky. No a já si dobrovolně jednu překážku do cesty vybrala. Mohla jsem si v poklidu dvakrát týdně cvičit se svýma holkama ve fitku, dát si pěkně každý večer dvě až tři sklenky vína, k tomu nějakou dobrotu a pohoda. No jenže....jenže to je až moc velká pohoda a taky ten špek na břiše se zas nebezpečně zvětšuje :-) 

Moje holky....vánoční cvičení bylo super. Náležitě jsme to pak oslavily a byla i tombola :-) 

O soutěži časopisu Muscle and Fitness"Do formy" jsem poprvé slyšela před pár lety, když jsem zaregistrovala proměnu Dany Škorpilové, kterou tehdy připravovala Jana Stöckelová z chebského Sportcentra.  Smekla jsem tehdy klobouk před její transformací, protože byla úchvatná. Toť vše. No a letos, vlastně už vloni v létě...opět...Opět Dana ve formě. A opět vyhrála. Znovu pod vedením Jany. A její proměna byla snad ještě povedenější než tehdy. Nasadila mi brouka do hlavy. Mrkla jsem na stránky soutěže a zjistila jsem, že je času dost. Dost času na rozhodnutí. Mezitím jsme se s Danou osobně poznaly, byly jsme na kávě i společném tréninku a samozřejmě jsme prohodily i pár slov o soutěži. Byla jsem naprosto definitivně rozhodnutá, že jdu do toho. Jenže pak přišel pekelný podzim. Stres, nedostatek času, spánku, jen samé povinnosti, minimum času na sebe, ale i na rodinu. Opravdu chceš jít od ledna Do formy? Naložit si ještě víc? Kdy a jak to budeš stíhat? Nemáš šanci. Tyhle otázky (ale i předčasné odpovědi) se mi často honily hlavou a těsně před svátky jsem v podstatě byla rozhodnutá, že na to kašlu. Můžu se přihlásit přece za rok. Ale co bude za rok? To nikdo neví.

O Vánocích jsem se hodila do klidu. Moc jsme si to všichni s rodinkou užili se vším, co k tomu patří. S jídlem a pitím, pohádkami, pohodou. Bylo to moc fajn. Co se mi ale moc nelíbilo, byl pohled do zrcadla, těsné kalhoty, malé podprsenky a obepnutá bunda. Nebyl to samozřejmě vůbec důsledek těch několika málo vánočních dnů. Byl to důsledek několika měsíců, půl roku, možná i třičtvrtě. Důsledek stresu, totální benevolence a nedisciplíny v jídle. Ani tak ne, co do složení, ale co do množství. Pokud mě sledujete, víte, že se fakt necpu sladkostmi a fastfoodem. Ale kolik já toho sním? Strašně moc. Mám opravdu velký apetit a velký žaludek. Vždycky to tak bylo. Psala jsem o tom už tolikrát, že se už nebudu opakovat. Taky víte, že mám ráda low carb jídla, miluju je. Jenže jsem za poslední rok opravdu na sacharidech přidala, ale tuků jím pořád stejně jako při low carb. Zrada trochu. A toho vína, co jsem za poslední měsíce vypila...rybníky, možná moře. Tohle všechno když se poskládá dohromady, je z toho pár kilo navíc. Nejsem překvapená, vím naprosto přesně, co za tím je. Dokážu být k sobě po těch letech fakt upřímná. Potřebuji zase šlápnout na brzdu. 

No vidíte to datum?   Do formy 2018...chyba...přece 2019 je správně 

Řekla jsem si, že začnu pořádným tréninkem a jídlo (a pití)  začnu řešit po novém roce (nejsem zas takový masochista) Takže jsem 28. 12. vyrazila na první povánoční trénink do naší  domácí posilovny (no ona je to spíš taková tělocvična s klasickou výbavou). Výhodou toho, když pořádně jíte, tedy vyváženě a opravdu hodně je, že máte sílu a energii. Narvala jsem oba tréninky protokolu La Femme za 43 minut. Pravda, byly to ty první, ne tak náročné tréninky, ale stejně. Prostě to lítalo jak blázen a já zjistila, jak mně tenhle typ tréninku moc chybí. Celý podzim jsem s holkama trénovala víceméně HIIT, tabaty, kruhové tréninky. Jsou to skupinové lekce, které mají jistá omezení a nelze při nich cvičit jako v klasické posilovně. Ostatně to není ani jejich smysl. Celý podzim jsem nezvedla větší činku než 5 kilo,  a i tu vlastně zřídka. Na ostatní tréninky prostě nebyl čas. Opravdu nebyl? Nebo jsem jen neměla motivaci, chuť, energii si týden poskládat tak, aby se tam jeden, dva silové tréninky vešly? Bé je správně. Tento trénink rozhodl. Jdu do toho. Najednou jsem měla jasno. Jasno v tom, že to půjde. 

Tenhle trénink o všem rozhodl. Jsem na začátku. 

Potřebovala jsem pořádný kopanec. Motivaci. A ne až za týden, po novém roce, v létě, o prázdninách. Až...až...až...až budu mrtvá třeba :-) Kouzlené slovo je TEĎ. Ale ten "TEĎ" okamžik vždycky musí uzrát. 

Hned druhý den jsem se zaregistrovala, vyfotila, zvážila, změřila. No trochu se mi ulevilo. Myslela jsem, že to bude horší. Nicméně čísla a fotky si nechám až bude po všem. Teď to nemá vůbec smysl. Založila jsem si zápisník/deník. Mám plán zhruba na první měsíc. Uvidíme, jak to půjde.

Mám nějaký konkrétní cíl? Ne. Chci jen soutěž dokončit. Nevzdat to a jít si za svým. Nemám ambice na vítězství. Nemám ambice žádného konkrétního čísla na váze ani míry v pase. Vlastně jeden cíl mám: lépe si umět organizovat čas. To je vlastně zásadní předpoklad toho, že to zvládnu až do konce. Bez lepšího time managementu to nepůjde. Mám velmi omezené možnosti, opravdu. Tudíž to fakt bude chtít striktní dodržování denního rozvrhu a minimum prokrastinace (mé oblíbené činnosti). Ono totiž nejde jen o tréninky, jde i o přípravu jídel, která zabere taky nějaký ten čas (někdy vařím dvě jídla - pro rodinu a pro sebe, a teď to bude určitě nutné). Tohle vše budu muset skloubit s pracovními povinnostmi, vedením svého kurzu a s rodinou. Je to zkrátka výzva. Zkouška. A já se moc těším. 

Jdu do toho úplně sama. Bez trenéra, bez poradce. Má to hned dva důvody. První jsou mé opravdu omezené časové možnosti. Vlastně mohu jen 2x v týdnu v jednu určitou hodinu (nepočítám můj kurz, který mám 2x týdně). Nikdy jindy. Drsný. Já vím. Je to naprosto exaktní důvod. Druhým důvodem je to, že pokud to zvládnu celé sama, bude to pro mě mít obrovskou, ale opravdu obrovskou hodnotu. Mnohem větší než pokud bych měla trenéra či kouče. Tréninky i stravu si budu sestavovat sama. Něco o tom už vím. Ne vše. Ale bude to moje cesta. Vím, co na mě funguje a co ne. Možná by to s koučem šlo lépe a rychleji, možná však ne. Za to, kde budu za tři měsíce, budu moci poděkovat jen sama sobě. A tak si to přeji. A jsem na to moc zvědavá. 

Moji domácí pomocníci 

Jak jsem začala? Velmi nenásilně a pomalu. První týden je ve znamení umírněnosti. Přestat se přejídat, ukorigovat porce jídla i pití. Nic striktního, žádná dieta, žádné počítání kalorií a živin. Na to je dost času. Nyní také využívám času prázdnin a hodně cvičím. Když necvičím, chodím. Zkrátka provokuji tělo k větší aktivitě, k výkonu, ať se pořádně rozběhne a nastartuje. Zatím se mi daří. 

To pravé ořechové nastane, až 7. ledna vyrazím do práce. Ten den mi začíná i druhý běh mého kurzu Fit s Jitkou. Tam teprve přijdou ty perné chvilky. S výjimkou jarních prázdnin budou trvat až do konce, tedy do poloviny dubna. Držím si palce. O průběhu celé téhle mojí bláznivé cesty Vás budu průběžně informovat. Snad to bude mít hlavu a patu. Kdybych dlouho nepsala, ležím vyčerpáním pod činkou nebo u sporáku. 

Jak jste na tom vy? Zúčastnili jste se někdy nějaké transformační soutěže? Co vám to dalo? Nebo se snad na něco podobného chystáte? Či vám to přijde jako nesmysl? 

Pište, moc ráda si, jako vždy, počtu.

Vaše 

JS